Co je to lucidní snění

Dávní jogíni a šamané ovládali schopnost bdělého neboli lucidního snění, jež nám umožňuje vstoupit do nové dimenze vědomí a začít prozkoumávat snové krajiny, jako kdyby byly skutečné a hmatatelné.

Schopnost lucidního snění je pro některé lidi vrozená, většina k ní však přichází až s postupem času a cvikem nebo s použití speciálních technik, jako je vedení snového deníku, ukládací rituály před usnutím nebo požití psychotropních látek.

Schopnosti ovládat sen mají několik úrovní. Vrcholem je schopnost nastolit situaci, v níž si uvědomíme, že jsme ve snu, ale neprobudíme se, nýbrž můžeme pokračovat ve sn s vědomím, že se nacházíme v jiné realitě, v níž můžeme létat, procházet zdmi, přemisťovat se na jiná místa, přivolávat další postavy – tvořit cokoliv, co nás napadne.

Tato plná schopnost však vzniká řádově roky. Zpočátku můžete pozorovat různé změny ve kvalitě snů, které napovídají, že vaše moc ve snu roste:

• Vjem větší živosti, hloubky, barvy, pamatujete si detaily – dokážete ve snu přečíst například nápisy, čísla, jména nebo knihy
• Ve snech začnete vnímat přítomnost „komentátora“, vnitřního hlasu
• Ve snu si dokážete podržet určité povědomí o svém bdělém životě – například víte, jaký se píše rok a kolik vám je let, a dokážete to odlišit od snové reality
• Nadpřirozené schopnosti ve snu – létání, měnění podoby, převtělování, teleportace
• Stavy záměny snu a reality, stejná kvalita vzpomínky na sen jako na skutečnost (může být ovšem také známkou počínající duševní nemoci!)
• Telepatické jevy ve snech, například shodné sny dvou osob nebo tak zvané dálkové vidění, kdy vidíte v doslovné nebo deformované podobě, co se děje např. v jiné části země v reálném čase
• Začneme snít barvy a hudbu, což není typické

Úrovně magického snění

Nejdříve jsme schopni pozorovat a pamatovat si děj.

Pak přemýšlet ve snu, ale neumíme zastavit děj.

Pak ho umíme ovládat a jednat, měnit.

Někteří mají schopnost záměrně znovu usnout a pokračovat v načatém snu!

Jak prohloubit svou moc ve snech

Mnoha lidem se osvědčují různé rušivé techniky, jako spát při hypnotizujícím plameni svíčky, s aromalampou nebo s použitím hudby. Já sama mám ve zvyku nastavovat si několik budíků v poslední ázi spánku, které mne částečně probudí, ale nedojde k úplnému probuzení vědomí, takže si pak další sny daleko více uvědomuji.

Existuje také množství bylin a extraktů, o kterých pojednává například kniha Drogy snění.

Tyto vnější podněty jsou však druhotné. Hlavní část spočívá v práci s vlastním vědomím a zvědomováním snů, v prvé řadě tím, že jim začneme věnovat daleko větší pozornost.

Čtvrt hodinka denně hned po probuzení, nebo i při probuzení v noci, dokáže udělat divy a rychle vytáhnout na světlo množství obsahů, které nám běžně unikají, protože ráno máme na starosti všechno jiné, než právě proběhlé sny.

Tím přesměrujeme svoji pozornost do míst, která neprávem opomíjíme. S tím souvisí také vytvoření ukládacích rituál, které by se měly stát pevnou součástí našeho dne. Mnoho tradic doporučuje práve při usínání mentálně pracovat na afirmacích a svých přáních.

Dalším krokem je pak začít ve svých zápiscích sledovat znaky sílící snové moci. Lucidní snění přijde samo, dříve nebo později. A ze zkušeností mnohých vás tato schopnost pak už nikdy neopustí, a vysvobodí vás z moci nočních můr – budete schopni se z nich probudit!

Odkud máme vlastně snáře?

Když hovoříme o výkladu snů, představí si většina z nás právě populární snáře, tedy lexikony snových symbolů, ze kterých se sny vykládají. Tyto mají původ v Orienru. Staré kultury na Blízkém východě znaly celé seznamy snových symbolů, které se tradovaly. Každý předmět v nich měl svůj význam. Dodnes se s těmito výklady můžeme setkat ve formě lidových „perských snářů“. Bohužel, tyto výklady jsou naší současné kultuře často natolik vzdálené, že slouží spíše pro pobavení.

Vykládání snů je jedním z věšteckých umění, podobně jako vykládání z karet. Má svoje zlatá pravidla, dá se naučit ale podstatná je u něho také inspirace, kreativita. Základy vykládání snů jsem shrnula v dřívějším článku.

Odborně se tomuto druhu věštění říká oneiromancie, od řeckého výrazu pro sen a věštbu nebo také božskou inspiraci.

Vykládání snů ve starověku

Všeobecně se věřilo, že někteří lidé mají prorocký talent a mohou předvídat svými sny budoucnost nebo božská znamení. Takový varovný sen mohl postihnout i blízkou osobu někoho, komu hrozilo nebezpečí. Obecně se ženy pokládaly za otevřenější vizím a častěji zastávaly roli věštkyň. Tak například i drsný vikinský válečník pečlivě naslouchal snům svojí ženy, které ho mohly varovat před blížící se hrozbou.

Menší štěstí měl Caesar, velký římský státník. Jeho manželka Calpurnie ho spatřila umírat rukou vraha nedlouho předtím, než se tak stalo. Protože se nechtěl politicky znemožnit, podlehl výtkám svých protivníků, kteří se mu vysmívali, „zda nechce odložit zasedání senátu, než bude mít jeho žena lepší sny.“ Caesar byl poté skutečně zavražděn v senátu.

Nejproslulejší příklady věšteckých snů můžeme nalézt v Bibli ve Starém zákoně.

Egyptský faraon měl sen o sedmi vykrmených, pěkných kravách, která byly pozřeny sedmi vyhublými a o sedmi tučných klasech, které pohltilo sedm hubených klasů. Josef mu vyložil tento sen jako proroctví o úrodě egyptského lidu, který bude sedm let prosperovat a poté přijde sedm let bídy. Faraon dal vytvořit zásoby obilí, které zem zachránily od hladomoru.

Starověcí myslitelé dospěli již před stovkami let k poměrně modernímu náhledu na sny. Jedním z takových filosofů byl Artemidorus, který napsal „Pojednání o snech“. V něm rozlišoval to, co později Jung charakterizoval jako velký sen – silnou vidinu, kterou člověk do smrti nezapomene.

Chápal, že sny se musí chápat i vykládat v kontextu povahy a profese snícího a okolností, za kterých se zdály. Pozornost snům věnovali všichni známí filosofové, jako byl Platon, Arisoteles nebo Hippokrates, slavný lékař. Ten věděl, že sny často předjímají nebo varují před příchodem nemoci. Soudil, že je tomu proto, že ve spánku je člověk vnímavější vůči vlastním tělesným procesům.

V celém středomoří existovaly chrámy, zasvěcené bohu lékařství Asklépiovi nebo podobnému egyptskému bohu Serapidovi, kde se lidé podrobovali zvláštní proceduře, zvané inkubace. Člověk, který hledal léčení, se podrobil rituálním očistám a půstu, požil uspávací lektvar a ve snu byl navštíven bohem, který ho vyléčil nebo zjevil proroctví, které potom kněží vykládali. Úcta k Asklépiovi byla velice rozšířená, bylo mu zasvěceno více než 300 známých chrámů.

Sny v Islámu, židovství a křesťanské době

Prorok Mohamed věřil, že sny představují rozhovory mezi Bohem a lidmi. Jiný arabský spisovatel al Masádí soudil spíše, že sny jsou především známkou duševní aktivity. V každém případě se v chápání snů odráželo uspořádání středověké společnosti, kde významnému hodnostáři náležely zprávy ze snů jeho manželky, dětí a služebnictva. Muslimové se s křesťanskými mysliteli shodovali v tom, že jen učenci (Alláhové) mají dostatečný vhled a moudrost k tomu, aby mohli sny správně vykládat.

Židé rozvinuli zvláštní rituál hatívat halom, doslova „udobření snu“. Člověk, postižený noční můrou či děsem vyhledal rabína nebo dokonce radu starších, kteří vyložili sen v pozitivním světle a vysvětlili v něm obsažené rady.

První křesťanští filosofové soudili, že Bůh sesílá sny lidem jako znamení nebo výzvu k jednání. Například knihy Sv. Augustina se těmito odkazy jen hemží.

K jistému obratu došlo za života Sv. Jeremiáše ve čtvrtém století, který byl trýzněn znepokojivými vidinami a usoudil, že jde o výplody ďáblovy.

Tento odsudek křesťanská společnost z velké části přijala a prohlásila sny za lstivost Satana, kterou je potřeba ignorovat.

Přesto se objevovali vizionáři a proroci, kteří trvali na tom, že jejich sny a vize jsou pravé, tedy božské. Nejslavnější z nich byla beze sporu Jana z Arku, osvoboditelka Francie. Panna Orleánská byla upálena u kůlu oficiálně z důvodu rouhačství, protože nechtěla odvolat svou víru v božské vize, fakticky byl však důvod politický a rouhačství posloužilo jen jako záminka k likvidaci nepohodlné vůdkyně.

Také mnozí slavní umělci se odvolávali ke snům. Básník Dante Alighieri byl ve snu veden andělem ke své mrtvé milence Beatrici, které věnoval velkou část svého díla. Také shakespearovská Anglie byla tomuto tématu otevřenější, o čemž svědčí slavná hra Sen noci svatojánské.

Největší podezíravosti došly sny v období protestantské reformace. Ve většině luteránských teologických děl nenalezneme ani zmínku o snech, vizích nebo představivosti. Vyplývalo to z obavy před falešnými obrazy a doslovného chápání zákazu „zobrazovat si Boha“.

Moderní výklad snů

Okolo přelomu 19. a 20. století se vídeňský lékař Sigmund Freud stal posedlým otázkou co se děje v hlubinách lidského nevědomí. Freud se proto odebral do Paříže, aby pod vedením slavného neurologa studoval hypnózu. Freud se rozešel s většinou svých současníků. V lékařských kruzích působil skandál se svým přesvědčením, že hlavními činiteli lidského života jsou emoce a podvědomí, spíše než rozum.

To byla ve viktoriánském prostředí šokující myšlenka. Freud byl tak prvním moderním badatelem, který přičítal snům a práci s nimi mimořádnou důležitost.

Ústředním pojmem Freudovy psychologie bylo „vytěsnění“. Společensky nepřijatelné pohnutky a pudy, které člověk nemůže přijmout do vědomí, vytvářejí uvnitř osobnosti napětí a jsou vytlačovány na okraj procesem vytěsnění. Tento probíhající tlak a souboj v nitru osobnosti jsou člověku z velké části nedostupné; projevují se prostřednictvím mimovolných přeřeknutí, ve výpadcích paměti – a ve snech.

Sny pokládal Freud za klíč k obsahům podvědomí. Brzy ve svém výzkumu si uvědomil, že by mu sny mohly poskytnout nenahraditelné poznatky ohledně vytěsněných pocitů, které u pacienta působily napětí. Rozvinul teorii, že sny představují nejúplnější záznam lidského vědomí. Důvodem, proč sny hovoří vždy v symbolické řeči je podle Freuda skutečnost, že představují podvědomá přání, která jsou příliš šokující nebo děsivá na to, aby je vědomí přijalo. Sny tedy fungují jako noční ventilátor, který vypouští tísnivé duševní obsahy.

V jubilejním roce 1900 vydal svou klasickou práci na toto téma Výklad snů, která se stala úhelným kamenem veškeré další psychologie snu.

Nejznámějším z Freudových žáků se stal Švýcar Carl Gustav Jung. Ten byl fascinován nevědomím, ale posléze ho odradil Freudův důraz na sexualitu. Učení C. G. Junga, jež později vstoupilo do historie pod jménem analytická psychologie, se opíralo o znalost mýtů, mysticismu a duchovní zkušenosti. Jungova orientace vycházela z chápání lidských dějin a duchovnosti, spíše než biologie. Ústředním pojmem jeho chápání jsou tzv. archetypy, určité koncentrované symboly lidské zkušenosti. Archetypem může být dobrá víla nebo zlá čarodějnice, a většina těchto postav odráží různé části sebe sama. Výklad snů se v posledním století stal naprosto uznávanou součástí psychoterapie a dnes se mu již otevřeně věnuje i mnoho terapeutů.

V magii a čarodějnictví  mají sny zásadní význam v několika ohledech:

• odhalují přítomnost kleteb
• ukazují vůli bohů
• odhalují budoucnost
• potvrzují přízeň bytostí
• ohlašují splnění kouzel a přání

proto by jim každá čarodějnice měla svou pozornost věnovat a zkusit si alespoň jednou v životě po určitou dobu vést snový deník.

Sny jsou branou do světa duchovní moci, do světa symbolů a magických schopností. Všechny starověké národy věřily, že skrze sny k člověku sestupují bohové, může přijímat jejich poselství a varování nebo dokonce spatřit budoucí události.

Šamani a věštci znali techniky, jak věštecké sny vyvolávat a byli zkušení v jejich výkladu. Sny byly a jsou jedním z hlavních zdrojů jasnozřivých vizí, ke kterým máme přístup všichni.

Současný člověk bohužel sny často zahazuje jako nepodstatné žerty podvědomí a nevěnuje jim valnou pozornost. Přitom moderní psychoterapie ví to, co věděli už staří řečtí lékaři: ve snu se ohlašuje nemoc, probíhá v něm posvátné léčení a má nedocenitelnou roli v osobním rozvoji.

Zaznamenáváme si sny: Jak si psát snový deník?

Prvním a zásadním krokem je začít si pořizovat o svých snech soustavné záznamy. Zápisky o snech jsou součástí každého magického deníku a ne nadarmo bývají i součástí psychoterapie nebo výcviku v magickém řádu.

Aby takový deník splnil svoji úlohu, musí být:

Po ruce. Vím, že je to jasné, ale skutečně, pokud si nenecháte deník někde na nočním stolku, kde po něm ráno nebo v noci při náhodném probuzení můžete snadno sáhnout, může se stát že vám sen dříve vyprchá. Umístění deníku je také zprávou pro vaše podvědomí, že máte aktivní zájem o své sny.

Použitelný. Svým studentům doporučuji, aby si vybírali deník pokud možno malý (A5 a menší) a nenápadný. Důvod je stejný jako výše. Pokud si jako deník zvolíte nápadnou knihu stínů s pentagramem, vázanou v kůži, bude vám nakonec trapné ji před lidmi používat, takže z denních zápisků nebude nic. A tím celá věc ztrácí smysl.

Proč si zapisovat svoje sny?

Zápisky o snech mají nedocenitelnou úlohu, protože se v nich odráží

• účinky našich rituálů a terapií
• a růst našich duchovních schopností

Vedle toho z nich lze často čerpat konkrétní informace a rady do života – například, zda můžeme důvěřovat určitým lidem a podobně. Ve snu se vše objevuje bez cenzury vědomí, tak jak to skutečně vnímají naše instinkty.

Ignorovat svoje sny není moudré a je docela šokující, kolik lidí je schopno říci, že žádné sny „nemají“. To totiž, v prvé řadě, není pravda. Všichni máme sny. Pokud by vám schopnost snění byla odepřena, jak tomu bylo v laboratorních pokusech, když pokusné osoby vždy vzbudili ve fázi snění, velice brzy byste podlehli vyčerpání. Člověk pro své fyziologické zdraví sny potřebuje.

První kroky při výkladu snů

Máte tedy nachystaný deník a pojali jste záměr začít sledovat své sny.

Prvním krokem bude pro vás začít si každé ráno zaznamenávat pocity, které vám zbyly po prožité noci. Může to být tělesný pocit, svěžesti nebo únavy, nějaká barva či slovo, nebo celistvý vjem ve stylu „mým tělem proniká zevnitř světlo“.

Jak se vaše vědomí bude rozšiřovat a cvičit, budete později schopni si ze snů uchovat konkrétní závěry, jako třeba „Musím něco udělat se svým vztahem k F.“

Dále si zapište jakékoliv útržky, které si ze snu pamatujete.

Rozbor snu: na co se dívat jako první

Nejsilnější pocity – Největším překvapením pro studenty magie bývá, když se dozví, že klíčem k pochopení snů nejsou jednotlivé symboly, ale pocity, s nimiž se spojují. Vypište si tedy v prvé řadě jaké nejvýraznější prožitky sen provázely. Jako příklad můžeme uvést „strach z pohlcení“ nebo „naděje, že něco nového vzniká“

Přiřaďte tyto pocity – Zamyslete se nad tím, kde ve svém bdělém životě zažíváte podobné pocity. Například „mám strach aby mne vztah se ženou nepohltil“ nebo „začínám nový tvůrčí projekt a mám z toho dobrý pocit.“

Vraťte se zpátky k obsahu snu – Jak končí? Jaké postavy v něm vystupují? Neurčitá postava ženy se může vztahovat k vašemu strachu z žen. Vycházející slunce nebo dítě může být oním tvůrčím projektem.

Osoby ve snu – Jaké se ve snu objevují známé a neznámé postavy? Jsou z minulosti nebo současnosti? Jak ve snu vypadají? Sen vám často ukáže tyto lidi tak, jak skutečně jsou.

Například vaše kamarádka je ve snu oblečena jako islámská fanatička v černé burce. Zřejmě jsou její postoje opravdu vyhrocené.

Kde se sen odehrává – Popište místo, kde se sen odehrává. Snová krajina je často poněkud jiná, ale víme, kde se nacházíme. Může to být například rodný dům, což odkazuje k rodinným a rodovým záležitostem, nebo nějaké cizí město, k němuž máme určité asociace – například „New York – nový začátek“. Děj se odehrává v kostele, což svědčí na duchovní témata. Děj se odehrává v nevěstinci, což ukazuje na téma ženské sexuality.

Kdo jste vy – Ve snu můžete být zvláštně oblečeni, můžete jej pozorovat z pohledu nezávislého pozorovatele nebo se i vtělovat do různých postav. Obvykle jedna z nich popisuje vás, a to i když neodpovídá věkem a pohlavím.