Pravda o kultech voodoo
Pravda o kultech voodoo
Většina z nás cosi zaslechla o tak zvaných vúdú panenkách, neblaze proslulé černé magii na ostrovech. Voodoo zdomácnělo jako synonymum zlověstné magie. Kořeny tohoto domorodého náboženství sahají k až úsvitu lidstva. Jaké jsou kulty voodoo doopravdy?
Na obrázku: Baron Samedi, pán mrtvých a hřbitova je jedním z hlavních uctívaných duchů. Objevuje se též jako záporný hrdina v bondovce Žít a nechat zemřít (1973)
Voodoo nejstarší kult lidstva
Poznámka: Voodoo je jeden z mnoha možných přepisů slova, které údajně znamená „mystérium komunikace s duchy“, další obvyklé varianty jsou woodoo, woo-doo voudon nebo vodou.
Kořeny tohoto domorodého náboženství sahají k až úsvitu lidstva. Voodoo přežilo staletí útlaku a četné pokusy o vymýcení. Vodun, jak se tomuto kultu říká na západním africkém pobřeží, je stále nejrozšířenějším náboženstvím v řadě zemí černé Afriky. Křesťanství ve formě, kterou známe, se tam nikdy neuchytilo.
Zeměpisné mapy lžou – magie je stále velmi živá ve větší části světa, a naše země v tomto ohledu je negativní výjimkou.
Dokonce i ty nejkonzervativnější odhady hovoří o tom, že civilizace v západní části Afriky je 10 000 let stará. Odvážnější badatelé hovoří o starších kulturách, jejichž stopy vedou až k bájným kontinentům. Kořeny voodoo jsou skutečně velmi staré a sahají až kam lidská paměť dosáhne, na úsvit civilizace kdy poprvé lidé navázali kontakt s duchy. Není tedy žádnou nadsázkou říci, že se jedná o nestarší dochované náboženství lidstva, přestože jeho současná podoba byla ovlivněna novověkým obchodem s otroky a také, což je málo známo, evropským okultismem a jeho tradicemi. Možná je to právě tato starobylost a vstřebání prvků novodobých okultních řádů, které činí z vúdú jednu z nejúčinnějších forem magie, s nimiž se lze dnes setkat. Naštěstí v našich končinách není častým jevem stát se obětí cizího kouzla, ale rozmach cestování a Internetu přinesl tyto jevy blíž našim domovům, než si často myslíme.
Krvavé kořeny voodoo
Voodoo vzniklo smísením mnoha afrických domorodých tradic, které si v paměti uchovali unesení otroci, kteří byli nemilosrdně loveni a prodáváni do Nového světa, mimo jiné na ostrov Hispaniola (Saint-Domingue), kde dnes najdeme dva státy s největší tradicí vúdú – Haiti a Dominikánskou republiku. V dominikánské části ostrově se kult nazývá 21 divisiones a jména a tributy bytostí jsou odlišná. Místní varianty vúdú nalezneme prakticky ve všech místech Karibiku.
V Novém světě byli otroci přinuceni přijmout křesťanskou víru, ale jejich pánové, ziskuchtiví Francouzi, kteří smýšleli proticírkevně a byli často členy zednářských lóží, se ve skutečnosti nestarali o jejich náboženskou výuku, pakliže praktikování domorodých zvyků neohrožovali jejich politické záměry a moc nad otroky.
Otroci si našli způsob, jak zachovávat zvyky svých předků pod pláštíkem katolické víry, například tím, že přiřadili svá božstva podle určitých atributů a podobností obrázkům katolických svatých. Na dnešní Kubě povolovali španělští kolonisté otrokům jednou za rok uspořádat slavnost s rituály. Krutost otrokářů na Saint-Domingue však byla taková, že k zahnání myšlenek na vzpouru jinde stačilo je vyslovit hrozbu, že budou prodáni na Haiti.
Toto nevýslovné utrpení a utlačování vedlo nakonec k tomu, že se kněží vúdú poradili s věštbou a roku 1798 uspořádali velký rituál, který odstartoval boj o nezávislost nad kolonisty. Země se stala svobodnou, avšak cena byla vysoká.
Legendy vúdú praví, že během krvavé revoluce a boje za nezávislost bylo vytvořeno množství mocných bytostí, které spolu dodnes bojují o vládu nad ostrovem. Říká se, že nejničivější přírodní katastrofy a války se dějí tehdy, když spolu bojují mocní duchové. Po stránce historické je jasné, že hospodářská blokáda koloniálních mocností, které se bály rozšíření vzoury, a později vměšování americké politiky z Haiti učinily nejchudší místo na severní polokouli. Tato situace se nezdá mít žádné východisko ani v současnosti.
Podmínky na Haiti jsou dodnes tvrdé, nelítostné a mnozí západní pozorovatelé pochopili, že právě to je kořenem jejich mocné magie. Magie je nástrojem utlačovaných, cestou k právu v zemi plné bezpráví a možností na lepší život. Haitské smýšlení o magii a morálce je zcela odlišné od našeho vnímání svobodné vůle. I proto se často vúdú v našich očích jednostranně směšuje s černou magií. To je však jen půlka pravdy – kněží vúdú jsou vynikající bylinkáři a léčitelé, poradci a psychologové a svým klientům pomáhají řešit rozličné životní problémy.
Vúdú je nedílnou součástí haitského umění, literatury, hudby a filmu. Lidové umění ostrova, například prapory, vyšívané lesklými flitry a korálky k poctě duchů, zvané drapó, patří k ceněným sběratelským artiklům. Komunity věřících nalezneme také v USA, Kanadě a Francii, kam mnoho Haiťanů emigrovalo v průběhu 20. století před diktátorským režimem.
V roce 2003 bylo voodoo uznáno státem jako rovnoprávné náboženství s křesťanstvím. V průběhu staletí však přetrval pohled na tuto živou a krásnou duchovní tradici jako na primitivní pověru, a pohané byli obětí pronásledování, naposledy ve 40. letech 20. století, kdy katolická církev při pokusu o „vymýcení pověr“ zničila řadu posvátných míst a předmětů.
Tajné společnosti stále jsou skutečnými vládci na ostrově, a četní diplomaté dosvědčují, že jejich zvyklosti jsou stále stejně kruté. V posledních letech se s rozmachem internetu rozbujel byznys se zasvěceními a rituály na dálku, kterému bohužel padá za oběť stále mnoho bílých duchovních hledačů. Ceny za rituály jsou astronomické a jejich součástí nebývají skutečná zasvěcení.
V tvrdých podmínkách Haiti je docela běžné brát západní lidi jako pouhý zdroj peněz a pokud na místě zanecháte svoje volty, jako vlasy, tělní tekutiny apod., můžete se dočkat i toho, že nebudou používány k vaší ochraně a požehnání, ale k manipulaci. Takový hrnec je třeba pohřben a zatížen kamenem, a když čaroděj potřebuje poslat peníze, přijde ho prostě bít holí. Nic pěkného, že?
Vzhledem k množství vydaných knih na toto téma (Haitské voodoo, Voodoo kvantový skok, Rituály voodoo v praxi) roste zájem o voodoo a počet praktikujících i v naší krajině. Pokud zvažujete zasvěcení, nebo se domníváte, že jste se s magií voodoo dostali do kontaktu, obraťte se na nezávislého profesionála.
Loa, duchové vúdú
Loa (Lwa – francouzsky „zákon“) jsou personifikované kosmické síly a principy voodoo. Věřící je označují také jako mystéres, mystéria nebo invisibles, neviditelné. Popisovat Loa jako bohy a bohyně je nepřesné, nejlepší výraz jsou asi duchové.
Vúduisté věří jako mnohá africká náboženství, že na počátku byl jeden Stvořitel či Stvořitelka, z něhož všechno emanovalo. Ten se stáhnul do pozadí a pro magické a kultické konání se považuje za příliš vzdáleného a nedostupného lidem. Vládu nad světem svěřil duchům, kteří jsou zde proto, aby nás učili a aby nám pomáhali.
Afričtí otroci, zavlečení do Nového světa, pocházeli z mnoha různých kmenů. Výsledný pantheon navíc obohatili katoličtí svatí a zbožštělí hrdinové haitské revoluce. Dnes lze rozeznat tři základní národy (nachon) Loa: Rada, Petro a Ghede.
Zjednodušeně bychom mohli říci, že Loa Rada jsou klidní, starobylí duchové Dahome. Jejich jméno se odvozuje od přístavu Arada, kde byli nakládáni otroci. Jejich výchozími barvami jsou modrá a bílá a živlově souvisí s vodou.
Loa Petro jsou prudcí, ohniví duchové, kteří vznikli v drsných podmínkách otrokářství. Jejich barvami jsou červená a černá.
Loa Ghede mají výchozí barvy černou a fialovou či purpurovou. Nemají vztah k žádnému národu – představují chtónický živel, metafyzický Hřbitov s jeho obyvateli. Ghede mají těsnou vazbu k sexualitě a plodnosti, smrti, humoru a říká se, že jsou nejblíže naší hmotné sféře. Pracovat s nimi může každý, neboť všichni máme předky a jednou zemřeme. Ghede jsou často mimořádně obscénní, protože se vymykají všem společenským normám. Mají rádi alkohol, tabák a dobrou zábavu. Jako mrtví jsou věčně nenasytní a kdo s nimi pracuje, brzy přijde na to, že není radno snažit se je ošálit nebo ošidit – kdo překročí určité hranice, může počítat s jejich odplatou.
Baron nebo také Vévoda je jejich vůdcem a jako takový jeden z nejmocnějších duchů vůbec. Zobrazuje se často ve viktoriánském obleku s vycházkovou holí. Ghede jako takoví se nejčastěji zjevují jako kostlivci nebo tmaví lidé, často s velmi legračním oblečení a falickou symbolikou. Baronů je podle tradice 21 a nejmocnějším z nich je Baron Samedi, gentleman a švihák, který se rád ukazuje mezi lidmi. Evropanům nejvíce známá popkulturní podoba Barona je Grimm Reaper, postava děsivého žence s kosou. Setkat se s ním mohli také jako se záporným hrdinou ve filmu Žít a nechat zemřít.
Letní škola magie
Naučte se principy magických rituálů a čarování, každý týden s jednou zábavnou lekci, která vám přijde e-mailem. Zaregistrujte si můj bezplatný kurz a podívejte se, jaká mystéria nás čekají společně.
- Anima Noira




