Oltáře a duchové předků

Lis 27, 2018 | 4 komentáře(ů)

Na obrázku: Tradiční mexický oltář pro zesnulé při svátku den mrtvých – Día de Los Muertos. Slaví se 1. a 2. listopadu.

Podle starého pohanského kalendáře začala s počátkem listopadu temná polovina roku. Keltský nový rok naši předkové kladli do období, kdy se příroda ukládá ke spánku. V této době, kdy vládu nad krajinou přebírá tma, je membrána mezi duchovním a hmotným světem nejtenčí. Keltové měli k zásvětí blízko. Bylo místem, kde všechno živé nejenom končí, ale současně i začíná. Nový roční seriál o starobylých zvycích a svátcích tedy začneme psát na tomto místě, které se nám, moderním lidem z města, bude zdát nanejvýš podivné.

Pro nás kalendářní rok brzy končí, a předvánoční úsilí prodejců i kupujících představuje vrchol sezony. Přesto naše spojení s dávnými tradicemi není tak docela mrtvé. Zásvětí, tedy svět duchů, vnímáme intenzivně v období od dušiček do nového roku. Množství lidí chodí na hřbitov, kam se nebyli podívat celý rok a již brzy také nekrology v novinách začnou shrnovat, kdo významný se tento rok narodil a kdo umřel. V období mezi dvěma velkými svátky, dušičkami a slunovratem se tedy zastavíme nad kultem předků, který byl vždy klíčovým pojítkem mezi světem lidí a bohů a duchů. Je to brána, která přivede mnoho současných lidí k jasnovidným schopnostem nebo k návratu k “pohanství”, zdroj paranormálních zážitků pro každou generaci a možná také jeden z posledních rituálů, kterým dokážeme snadno rozumět.

Halloweenská instalace v galerii nabádá příchozí, aby se dívali na to, co je skryté na místo toho, co je očím zjevné

Všichni jsme přišli na svět skrze své předky. Slovy jedné indiánské spisovatelky, “jsme výslednicí lásky tisíců před námi.” To je biologický fakt. Ukrývá se v něm spirituální pravda, jak mnoho lidí zjišťuje, DNA je víc, než souhrn dědičných nemocí a talentů. Podle víry většiny současných čarodějů, ale i kněží různých církví, zdědit se dá požehnání, povolání k duchovní činnosti nebo také kletba.

Duchové předků s námi jdou životem jako strážní andělé, a mnoho lidí je v této roli cítí, byť to nejspíš nebudou chtít veřejně přiznat. Typicky se kolem nás objevují, když se děje něco významného, v rodině: při porodech, úmrtích a podobně. Podle některých tradic mají podobnou roli jako andělé. Když se na ně člověk obrací a uctívá je, nebo když zemřeli s obzvlášť silnou citovou vazbou na vás, mohou vám pomáhat i v běžných každodenních situacích. I v moderním světě se setkáme s civilizacemi, kde jsou podobné zážitky běžné a nepovažují se za něco nenormálního. Při dotazování mnohý japonský student uvedl, že mu duch babičky pomohl složit zkoušku nebo třeba stihnout vlak.

Moderní design domácího oltáře od japonské firmy se vejde o do těch nejmenších tokijských garsoniér

Kdo jsou naši předkové?

Pro většinu lidí je překvapivé slyšet, že pojem předkové zahrnuje daleko více, než mrtvé příbuzné. Všichni mí duchovní přátelé (i katolíci!) vesměs věří, že jako duše procházíme více vtěleními. Můžeme tedy říci, že naši předkové, naši druhové a patroni z předchozích vtělení k nám stále patří. Často se taková pouta znovu objevují a projevují se nevysvětlitelným pocitem blízkosti, když se potkají dva cizí lidé.

Nemusíme být s někým spřízněni pokrevním poutem, aby se stal jedním z našich duchovních předků. Příkladem jsou naši zesnulí duchovní učitelé, zasvětitelé a hrdinové. V Indii je obvyklé uctívat duchovního učitele (gurua) již za života. Oltáře s fotkami zakladatele a učitele vašeho učitele najdete v každém druhém jógovém studiu. Podobný styl se traduje také všude tam, kde se předává zasvěcovací linie – v klášterech, reiki nebo ve školách bojového umění. Smyslem takového uctívání není slepá poslušnost autoritě, ale snaha více se otevřít a lépe se napojit na sdílený kanál poznání, který se v dané škole “nahromadil”. Duchovní prozření se vesměs neučí, ale spontánně předává sdílenou myšlenkou nebo i fyzickou přítomností. Člověk, který vzdává úctu své linii učitelů, tím vyjadřuje přání pokračovat v jejich stopách. Je jasné, že takovému cíli zesnulí zasvětitelé přejí a budou v něm člověka podporovat.

Proto jako stát uctíváme hrdiny, i když v poslední době se tento druh kultu poněkud zvrhnul v soutěž v politické propagandě a celkově upadl v nemilost. Stále existují výjimeční lidé, jejichž hrdinskou smrt nebo narození si připomínáme jako civilizace. Katoličtí svatí jsou dalším příkladem duchovních předků, které máme všichni společné. Při rituále křtu dítě dostává nejenom své duchovní jméno, ale také své duchovní rodiče (kmotra a kmotru) a jejich božský protějšek, svatého křestního patrona. Z toho je krásně vidět, že starobylý kult předků nevymizel. Pokračoval pod jinými tradicemi.

Při šíření křesťanské misie v Evropě dosáhla velkých úspěchů ta iro-skotská, která se snažila zapojit do nového kultu staré místní zvyky. Proto řada nejstarších kostelů Archanděla Michaela stojí na kopcích na místě starší pohanské svatyně zasvěcené bohu hromu a blesku, který pohanům připomínal anděla s plamenným mečem. Stejný osud měla Památka věrných zesnulých a Památka Všech svatých, jak se dnes oficiální svátek 1. a 2. listopadu nazývá. Kult zemřelých byl u pohanů velmi rozšířený, a nebylo moudré ho zcela potlačit. Misie tedy pozměnila svátek, aby se důraz kladl na uctívání “správných” mrtvých, kterými byli světci.

Současný kult předků v Perú

Zanedbání kultu předků

Podle názoru mnoha současných duchovních ale i psychoterapeutů může mít zanedbání našich drahých zesnulých na život člověka reálné účinky. V nejlepším případě se zbytečně připravujeme o jejich radu, o jejich požehnání a ochranu. Mnoho tradic také věří, že dopady mohou být i méně příjemné. Často když přijde člověk za šamanem, a stěžuje si, že ho pronásleduje smůla, první radou, které se mu dostane, je, aby něco udělal pro své předky. Bez nich je jeho první “obranná linie” v duchovním světě narušená, a daleko spíše ho postihnou nepřátelské kletby.

Skeptický člověk na báchorky domorodců nejspíš nebude věřit, ale podívejme se na to z jiného úhlu. Pohřbení rituál je podle názoru antropologů prvním znakem lidské kultury. V živočišné říši jenom člověk důsledně a obřadně pochovává své mrtvé. V současné ČR zůstává rekordní počet nevyzvednutých uren. Češi na existenci nesmrtelné duše nevěří, ale kartářská praxe mne přesvědčuje každý rok znova nějakým smutným příběhem, že činí chybu.

Možná bychom spolu se slavným egyptologem Bártou mohli vznést otázku, pokud pohřeb je první vlaštovkou civilizace, není konec pohřbívání předzvěstí toho, že se naše civilizace hroutí?

Co můžete udělat pro zesnulé

  • Posílat jim světlo a požehnání. K tomu slouží bílé svíce, které najdeme skoro na každém oltáři. Světlo má “zahřát duše v očistci” a “ukázat zbloudilým duším cestu domů”. Mnozí také soudí, že zapálená svíce je jako domovní zvonek, kterým přivoláte duchy a dáte jim najevo, že s nimi chcete “mluvit”.
  • Odpustit jim, a ulevit tak vaší i jejich duši. Řada psychologů se svými klienty takové rituály dělá! Posílají je číst na hřbitov nikdy neodeslaný dopis, ve kterém konečně mohou říct zemřelému, většinou rodiči, všechno, co si nestihli vyříkat.
  • Můžete za ně nechat sloužit mši svatou. To lze za drobný příspěvek zařídit v každém katolickém nebo pravoslavném kostele. Protestanti na tyto záležitosti nevěří, ale v církvích charismatické obnovy se často modlí za zemřelé. Zejména při příležitosti vymítání rodové kletby.
  • Můžete se také modlit. Vlastními slovy, žehnat jim nebo existují tradiční modlitby, například Litanie za zesnulé.
  • Můžete vztyčit na toto období nebo celoročně oltář předků. Je to velmi populární tradice, na kterou narazíme i dnes na celém světě, budeme se mu proto věnovat podrobně.

GALERIE: Oltáře předků

Jak vybudovat oltář předků

Oltář předků, jak jsme viděli, může být jednoduchá police, skříňka nebo vršek komody. Přikrytý bývá nejčastěji bílým ubrusem. Spiritisté ho nazývají mesa blanca, doslova bílý stůl. Samotné předky budete chtít nejspíše zpřítomnit formou fotografií, pokud je máte. Dobře poslouží jména nebo vzpomínkové předměty. Klíčovým prvkem oltáře jsou svíce, které zapalujeme na počest. Patří sem také sklenice s vodou popřípadě nádobka na úlitby – k tomu se používají různé alkoholické nápoje. Na jejich spojení s duchy poukazuje i krásný český výraz pro alkohol – špiritus. Můžeme umístit vázu na květiny a dary v podobě žehnaného jídla. Ty je běžné zkonzumovat, zatímco alkohol a voda se vylije. Oblíbenou formou oběti je také pálení papírových (symbolických) peněz, které koupíte ve vietnamském obchodě. Květiny by měly být čerstvé. Není dobré, když na oltáři něco hnije, plesniví a podobně. Pokud se rozhodnete jej postavit a mít celoročně, neměl by se na něm hromadit prach a zbytky. Samozřejmostí je také, že byste na něj neměli odkládat žádné předměty profánního (světského) charakteru, tedy například klíče od auta. Pokud se nezvládnete o svůj oltář postarat, zvolte raději nějakou formu, která je bezúdržbová. Mnoho lidí tuto praxi vyzkoušelo, aby následně zjistili, že opravdu není dobrý nápad něco začít, a opustit po prvním úspěchu nebo když vyprchalo počáteční okouzlení. Veškeré kultické předměty, předměty duchovního a magického charakteru, je potřeba uklidit, zničit nebo očistit, pokud se rozhodnete s nimi přestat pracovat. V příštích dílech seriálu se podíváme hlouběji do duchovní praxe s předky a na temnou stranu duchů.

Jaký je hlavní smysl toho, proč by člověk oltář předků měl mít?

Péčí o takový oltář duchovně pozvedáte duše svých předků do lepších sfér a zlepšujete proudění jejich požehnání k vám.

Co když neznám svoje předky?

Pokud nemáte fotografie, použijte jména nebo symbolický předmět. Když o to budete usilovat, můžete se spojit I s těmi předky, které přímo neznáte nebo je dokonce nepoznal z rodiny nikdo.

Mohu k mrtvým dávat i obrázky živých?

Obecně vzato ne, nedělá se to. Nicméně mnoho lidí má na oltáři své ještě žijící rodiče (a prarodiče). Pokud to tak cítíte, udělejte to. Zejména, pokud jsou to třeba fotografie, na kterých jste spolu s nimi.

Co když jsem zemřelé kolem sebe cítil, ale pak zmizeli?

Někdy duchové po čase mizí. Je možné, že se odebrali do jiných sfér existence nebo znovu vtělili.

4 komentáře

  1. Simona

    Noro to je nádherné čtení !!! Jsem moc ráda,že jsi zpět… Chyběla jsi mi 🌺

    Odpovìdìt
    • Noira

      Děkuji, Simono 💗 Jsem ráda, že si mne také někdo v dobrém pamatuje. V neděli vyjde další povídání o předcích a duchách zesnulých, pak prozradím něco o další knize na téma věštění a v lednu se doufám uvidíme se starými tvářemi na semináři v 🍵 čajovně v Praze

  2. Nikol

    Úžasné! Přesně tohle mi celou tu dobu chybělo! ☺️ Jsem ráda, že mám zase nějakou inspiraci!

    Odpovìdìt
    • Noira

      Bude teď každý týden 🙂

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *