Teorie převtělování: život mezi životy

Snad všechny známé kultury na této zemi věřily v existenci duše, která se bere někde ještě před narozením, a spolu se smrtí fyzického těla nezaniká. Konkrétní představy, jak to celé funguje, se liší, ale o jednom jsem přesvědčená: existuje součást našeho vědomí, která je nezničitelná, která nezaniká a která si nese s sebou určité zkušenosti, sklony, ale třeba i touhy a zášti napříč životy. Tato část duše má také svoji paměť, obsahuje souhrn všech našich zkušeností a dokonce i paměť rodu nebo místa, se kterou se dokážeme spojit. Podle mých zkušeností se inkarnujeme do rodin, ve kterých jsme se již v minulosti vyskytovali, takže obě témata – reinkarnace a kult předků – spolu souvisí. Takovým duším, které se často vtělují ve stejnou dobu ve stejném prostředí se někdy říká “duševní rodina” nebo “rodina duší”.

V našem prostředí je teorie převtělování známá především jako styl alternativní terapie, která pomáhá uvolnit bloky a odbourat určité sklony, emoce nebo nutkání, pro které z tohoto života neexistují žádná důvěryhodná vysvětlení. Ponoření se do těchto vzpomínek z minulých životů se říká regrese. Regresi může člověk provádět sám, s pomocí terapeuta nebo dokonce často k ní dochází spontánně, když se člověk duchovní práci věnuje nebo když se setká s jistými podněty, které mu něco z minulosti připomínají.

K čemu nám poznání minulých životů může pomoci

Lidé hledají v předchozích životech objasnění svých zkušeností, které se vymykají tomu, co je běžné. Například mne v určité fázi života zarazilo, proč jsem posedlá New Yorkem, přestože jsem město nikdy neviděla a objektivně bych tam asi neměla, co dělat. Byl to jenom vliv filmů a obrázků, nebo něco, co jsem dříve chtěla, ale nebyla jsem toho schopná?

O pár let později jsem v sobě náhodou objevila, ve stavu relaxace na masáži, tragický příběh mladé herečky, která však byla neúspěšná a neschopnost dosáhnout vlastních snů ji nakonec dovedla k předčasné smrti. Bolesti srdce, na které umřela, se u mne objevily ve chvíli, kdy jsem se v tomto životě dostala k umění a velmi jsem si uvědomovala, že existuje ve mně jakási nenaplněná touha, která rozhodně nepochází z prostředí, kde jsem byla vyrostla. Tam mi byly vnuknuté úplně jiné druhy ambicí.

Nenaplněné sny a touhy nás často nutí i v tomto životě dělat věci, které bychom jinak nedělali. Můžeme se dokonce setkat s osobami, které jsme dříve znali, a pojmout k nim nevysvětlitelné emoce, ať už pozitivní nebo negativní. V minulém životě jsem skončila jako bavička v pokleslém šantánu, který provozovala mafie. Před několika lety jsem v Praze na podobném vystoupení v baru potkala muže, kterému patří modelingová agentura. Byla jsem šokovaná tím, jak sprostě děvčata mluví, seděl u stolu obklopen dívkami, které byly skoro nezletilé. O pár let později jsem na něj znovu narazila, a ke svému zděšení jsem si uvědomila, že ačkoliv jej vůbec neznám, nevím, kdo to je, a za život jsme spolu prohodili sotva pár slov, zdvořilostní pozdravy, že z toho člověka mám obrovský strach. Vzpomínka na společné setkání přišla sama: v mém někdejším životě se tento muž mihnul jako brutální pasák, který mne zbil a zastrašoval.

Vizualizace, jak si vybavit minulé životy

Objevit tyto vzpomínky není vůbec obtížné, ale nese to s sebou určitá rizika. Zřejmě byste tedy chtěli mít po ruce někoho zkušeného, komu důvěřujete, než se do těchto experimentů pustíte sami. Získané obrazy si můžete nahrávat na diktafon nebo zapisovat, podle toho, co vám lépe půjde.

1. Posaďte se nebo opřete na pohodlném, tmavém místě. Zvolte si takový čas, kdy jste při vědomí, a ne ospalí, hladoví nebo rozrušení.
2. Jako před započetím každé duchovní práce, očistěte sami sebe a okolní prostor vaší oblíbenou technikou magické očisty, abyste minimalizovali vliv rušivých sil.
3. Relaxujte. Zavřete oči. Udělejte si pohodlí. Pro většinu lidí je nejpohodlnější ležet na zádech.
   Ujistěte se, že máte v místnosti optimální teplotu na další půl hodinu, a případně si přineste deku. Nechcete se začít třást zrovna ve chvíli, kdy se začne dít něco pozoruhodného.
4. Spatřete sami sebe před svým vnitřním zrakem v dlouhé chodbě, která má na konci velké dveře. Spatřete tuto chodbu v tak podrobných detailech, jak dokážete. Může být zlatá, středověká, zdobena drahokamy nebo vypadat docela jinak. Nezáleží na tom, jak přesně vypadá, ale potřebujete si ji zapamatovat, protože budete tuto cestu používat.
   Uvědomte si, že tato chodba vede na místo, kam se velice toužíte dostat, do jiného prostoru a času, kde se odehrávají vaše minulé životy. Přijďte ke dveří a vezměte za kliku.
5. Je možné, že vás v první chvíli zaplaví světlo. Přijměte první věc, kterou spatříte na druhé straně, jako informaci o vašem minulém životě.
6. Neposuzujte, co vidíte. Může to mít velmi konkrétní obrysy, a nebo to může být jenom neurčitý vjem, jako například barva. Podržte si tento vjem a nechte jej, ať se rozvine před vámi do plné podoby.
7. Žlutá barva se například může stát slunečním světlem, dopadajícím na koberec. Začínáte kolem vnímat místnost. Je vybavena ve viktoriánském stylu.
8. A tak dále. Můžete mít v této fázi pochybnosti, ale pokračujte.

Jiná technika, jak si vzpomenout na svůj minulý život

Pokud vám technika s chodbou nepřinese úspěch, můžete ve stavu hluboké relaxace položit svému vyššímu já tuto otázku:

„Proč mne tak přitahuje místo X?“
„Proč mám takové nadání na X?“

Snažte se držet pozitivních dotazů. Otázky na původ fobií a traumat ponechte do rukou zkušeného terapeuta. Nemuseli byste být schopni se vyrovnat s tím, co uvidíte.

Regrese do minulého života: Technika bot

Co je to technika bot? Myslím, že tato meditace vás pobaví. Mne velmi potěšila, když jsem ji poprvé zkusila.

Jednoduše se ve vnitřní vizi podívejte sami sobě na nohy, a spatřete první pár bot, který vám naskočí. Pokračujte oblečením na nohou. Spatříte, kdo jste byli, a pak se můžete dále podívat na prostředí nebo krajinu a obrazy, které k vám přicházejí.

Regrese do minulých životů skrze tělesné pocity

Ještě jednu věc bych zde ráda zmínila, a to že vzpomínky z minulých životů k nám často přicházejí formou tělesných pocitů. Někdy mohou být skutečně nezvyklé. Já jsem se například několik let potýkala se strachem z bambusu a pocitem dušení. Dlouhou dobu jsem si racionalizovala, že se jedná o projev alergie, kterou jsem ostatně kdysi trpěla.

Nicméně pak jsem jednou v rozrušení odnesla do koše svůj bambusový stůl a to už mi přišlo, že není normální. Soustředila jsem se přitom na pocit bambusového dřeva, spojený se svíráním a nesnesitelným dušením v hrudníku. Vyplynul mi před očima osud čínského nájemného vraha, který zahynul násilnou smrtí, nečekaně na jedné ze svých prvních misí. Nepřátelé, ukrytí ve stromech, jej rychle zabili salvou šipek, šípů nebo snad bambusových kopí. Trauma, které se v mém těle ozývalo, bylo vepsáno náhlou a nečekanou smrtí.

I když pracujete sami, můžete vést s postavami, které si vybavíte, dialog v regresi. Můžete se jim například snažit pomoci odpustit nebo se jinak vyrovnat s tím, co se jim stalo.

Náš krátký rozhovor s mladým čínským vrahem vypadal asi takto:

On: Myslí na pocit povinnosti a službu, kterou se zavázal vykonat pro svého pána. Cítí se neohroženě a nebezpečí ztráty vlastního života si nepřipouští. Vždyť už uskutečnil několik takových misí. Začíná mít sebevědomí. Už se nebojí. Ve chvíli kdy je zasažen salvou šípů přímo do hrudi, nastává zoufalý boj s dušením a bolest v plicích. Panika. Tak rád by bojoval, ale smrt je již velmi blízko. Vše je zmařeno. Na smrt nebyl připraven.

Já: Teď rozumíš tomu, že tvému pánovi nikdy nezáleželo na tvém životě.

On: – cítí určité zklamání a smutek – Vždycky chtěl uspět.

Noira: Stálo to za to, zvolit si takový život s takovou smrtí?

On: Jak si má jinak syn chudých lidí vydobýt slávu a čest? Možná bych se dostal až ke královskému dvoru.

Noira: Mysli na to, zda jsi neměl v životě také jiné možnosti.

On: Byla zde taková dívka, kterou jsem miloval. Možná jsem se mohl usadit s ní. Ale ta by si vzala bohatšího kupce. Stejně jsem jí nemohl učarovat.

Noira: – cítí, že se mýlí. – Tato dívka jej opravdu milovala. Byla velmi smutná, když se dozvěděla, jakou si zvolil cestu. Snažím se ve vizi tyto dva lidi sjednotit, aby se znovu sešli a řekli si vše, co nebylo řečeno. Cítím, že láska této ženy by jej dokázala proměnit v úplně jiného a daleko radostnějšího člověka. Nakonec by zjistil, že na úspěchu a materiálních věcech mu zdaleka tolik nezáleží a věnoval by se prosté práci. Dokonce by si mohl vzít tuto ženu, která byla dcerou kupců. Ona už by to nějak zařídila, velice o něj stála.

Ve chvíli, kdy se odehrává tato scenérie, napětí v hrudníku se rozpouští.

Celkově práce s regresí spočívá v tom, že se rozplétají tajemství, usmiřují křivdy a hledají se nová řešení. Není v podstatě ani třeba, abyste věřili na minulé životy. Můžeme pracovat s obrazy a s příběhy stejným způsobem, jako kdybyste u psychologa řešili výklad snů. Příběhy mají velkou sílu – příběhy nás dokáží léčit.

Další rady, jak pracovat s regresí

• Pokaždé používejte stejnou techniku spirituální očisty, ať už je to vykuřování, vizualizace světla atd. vytvoří to ve vaší mysli pevnější spojení a bude to fungovat lépe. Také se tím vyvarujete různých rušivých interferencí.
  Očekávejte, že zažijete určité zvláštní věci.
• Můžete si také chtít nastudovat poznatky o tak zvaném bdělém (lucidním) snění nebo obecně techniky vizualizace.
• Pokud se obrazy cítíte ohroženi, uvědomujte si, že všechno, co vnímáte, je jako film, na který se díváte vy jako divák. Kdykoliv jej můžete pozastavit, vypnout nebo přetočit. Nemůže vám ublížit. Toto všechno už se stalo.
  Regrese do minulého života může být pro práci s traumatem snazší, právě proto, že už víme, že to, co se stalo, je minulost a člověk se tím necítí ohrožen.
• Nicméně je třeba podotknout, že mnoho lidí se až obsesívně zajímá o reinkarnaci, aniž by si připouštěli příčiny svých problému z tohoto života. Nepoužívejte duchovno a duchovní techniky, abyste se vyhnuli tomu, co je zjevné, například nezpracovaným traumatům z tohoto života.