Sedím si takhle v kavárně na Poříčí, slavná to pražská ulice, nedaleko Café Imperial. Dodnes tam podávají místu Saturninových koblížků pro ty, kdo by si rádi zopakovali scénu ze slavného filmu.

Tedy, vysedávám v kavárně, jak se to v Praze dělává…

Když v tom si všimnu, že mě pozoruje z bezprostřední blízkosti za zády jakási Indka (později jsem ji překlasifikovala na cikánku) a mumlá si něco jako:

„Já to vidím. Já to tam vidím. Nebudete šťastná.“

A když ji spatřím, spustí

„Nechte si vykládat! Dejte si hádat z ruky!“

Tuším, která bije, a tak jenom hučím, že to není pro mně, to není nic pro mně, já na to nevěřím, a tak dále… dokud neodejde ven.

Dopila bych, ale necítím se dobře. Podivně mi hučí v hlavě ještě po pěti minutách.

Ta ženská… chodí před obchodem, za sklem. Pozoruje mne, z dálky jen pár metrů jak lasička připravená skočit! Na co čeká?

Teprve v tu chvíli mi to došlo.

Kdybych netušila, o co jde a nebyla jsem si naprosto jistá svým životem, že vím, co dělám, tak už jsem jí dávno vysypala obsah své peněženky. Ostatně, jaká žena v sobotu odpoledne vysedává v kavárně v centru města? Jistě ne vdaná.

V peněžence bylo pár tisíc. To by mne zajímalo, jestli v tomhle ohledu byla také jasnozřivá nebo si ji prohlédla mně přes rameno během placení u kasy?

Lidé, nebuďte bláhoví!

Mentální triky pouličních šarlatánů a zlodějíčků jsou sice v dnešní Praze skoro až rarita muzejního typu… ale existují!

Chtělo by se mi tu ženskou zaměstnat v nějaké show pro turisty.

Kostým měla výborný.

Ale nejsi Noiro, předpojatá? vždyť se od prabáby tvrdí, že cikánky tyhle schopnosti mají!

Ano, mají!

Psychické schopnosti opravdu mají. Na první dobrou „vidí“ vaše peníze a vaši slabost a jak ji využít. Vyčíhají si někoho, u koho tuší, že se se zlou nepotáží a hodí na něj svůj špinavý trik. Dokáží uhranout? Kdo ví. Dvojité přepadení ze zálohy by vás samo o sobě znejistělo.

No tak jsem zažila po třiceti letech, co tu bydlím, málem uhranuti cikánkou v Praze. Nevím, zda je to pořád ta samá, nebo se jednou za dvacet let obměňují, ale nejsem první, kdo vykládá podobnou historku.

Že na podobné věci nevěříte nebo se jimi nezabýváte, neznamená, že neexistují. Stačí malá nejistota, malá pochybnost…. a už si odnesete kletbu, o které citlivější člověk uvěří, že mu X let poté zničila život. I to jsem v praxi už viděla.

Když jsme u té Indie, cikánek a uhranuti, Kálí mantra, která na ně zaručeně účinkuje….

…a cikánská píseň o lásce pro ty, kteří na jejich kouzla a čáry nevěří!

Na vydání své knihy jsem čekala přes dva roky. Už jsem to na prvním místě dávno vzdala, a začala jednat s jiným nakladatelstvím. Říkala jsem si, teď si počkám. Počkám, co se bude dít.

Další rok na jaře, tedy letos, mi přišly najednou dvě zprávy z obou knižních domů. Máme termíny pro vaše knihy! Už to bude. Ať prý se podívám do plánu.

Našla jsem si ho.

Bylo tam

30. dubna

Ve druhém stálo

duben / poslední týden

Na čarodějnice. To byl vypečený dárek. Docela jsem se nasmála, a řekla jsem si, „Tak jo. Já to ještě zkusím. Možná na mně svět ještě nezapomněl a budou další knihy.“

Připomnělo mi to jinou historku…

Jednou jsem jela v metru za svým učitelem, posadil se vedle me člověk, na něhož jsem zůstala po zbytek cesty zírat. Měl na sobě fantasy kostým čaroděje, se špičatým kloboukem, pláštěm a špičatýma botama. Ten plášť byl pošitý stříbrnými magickými znaky. Protože jsem jela na rituál, a sama jsem se snažila vypadat co nejvíc nenápadně, dostavil se podivný pocit, že mne stejně „někdo vidí“ a má z toho náramnou legraci…

Po příhodě s knižními plány jsem samotný poslední duben očekávala s lehkým pobavením. Jelikož pohanské svátky neslavím, a rituály už nedělám, nemělo se dít – teoreticky – vůbec nic. Co se v pondělí událo, mi vytřelo zrak. Byla to asi nejdůležitější událost uplynulého roku, dost možná ta největší i pro roky nadcházející.

Po svém odchodu z čarodějské branže jsem se šla věnovat umění.Potkala jsem někoho, kdo má božský talent, a tak jsem se rozhodla, že se přičiním o to, aby skončil někde v muzeu, a ne v ateliéru pověšený na trámu, jak to s umělci vesměs bývá.

To jsem netušila, jaký kříž jsem na sebe vzala. Byly to krušné dva roky. Nejednou jsem měla pocit, že žiju ze vzduchu a z naděje.

V pondělí 30. dubna zazvonil v našem ateliéru producent, který se stala o velké hvězdy popmusic, a nabídl nám celoevropské turné.

Vyznavači New Age to přijde jako normální zhmotněná myšlenka. To přece děláme, ne? Vysíláme do vesmíru přání. Ale já jsem tou dobou už byla z kouzel a zhmotňování docela vystřízlivělá. Věděla jsem, že něco takového, co se nám právě stalo, se – mimo legendy a filmy – neděje. Věděla jsem, že když přijde někdo, a nabízí vám vaše nejvroucnější touhy, obvykle za to něco chce, nejčastěji vaši celou duši na stříbrném odnose 🙂 V umění a showbusinessu nikdo nikomu nic jen tak nenabízí, tím méně, že „vás udělá“.

Uvědomila jsem si, že kdyby se to stalo o dva roky dříve, celá ta příhoda s knihami a potom tohle, že bych to připisovala moci svých kouzel… kterých bych jistě udělala celou hromadu a pořád dokola se modlila za splnění svých cílů.

Ale protože jsem se zklamala, rozhodla jsem se na počátku své nové cesty cesty, že žádná neudělám. Měla jsem všechny možné důvody a špatné zkušenosti, a k nim jedno opožděné náhlé protření: vzpomněla jsem si na jednoho kluka, který byl v jádru ateista, i když se o magii zajímal. Prohlásil, že on by si žádná kouzla na štěstí nikdy neudělal. To nás všechny šokovalo. Proč ne?

„Protože bych pak nevěděl, jestli ten úspěch byl jenom můj,“ odpověděl.

Dnes daleko víc chápu, o čem mluví.

(Mimochodem, udělal velkou kariéru. Do Prahy přišel v ohavném svetru odněkud z vesnice. Dnes je z něj slavný člověk.)

Nemůžu říct, že mne to překvapuje. Lidé, kteří vsadili na práci, a ne chytání lelků, uspěli. Znáte ty textíky na produktech o tom, že tento výživový doplněk „nenahrazuje bohatou a vyváženou stravu“, popřípadě lékařskou péči nebo pomoc právníka?

Většina vyznavačů magie neuspěla, protože si nedočetli podmínky smlouvy. Přiznám se, že jsem dosti dlouho na nějaký ten zázrak také čekala. Podlehla jsem příslibům množství lidí, kteří mi něco naslibovali, tu věštby, onde zase proroctví… navíc se samou duchovní prací člověk stával čím dál víc nepraktický a fixovaný na ony duchovní světy.

(„Dělat mystiku?“ řekl mi kdysi přítel. „Pár jsem jich znal. To je tak na to, dostat plíny a pečovatelku.“)

Když jsem si sedla, abych se z dvojího „čarodějnického“ překvapení vzpamatovala, neměla jsem sklon vidět znamení a kouzla. Jenom práci. Vytrvalost a nezdolnou naději i ve chvílích zoufalství. Viděla jsem těch deset výstav, které jsme na kolenou postavili, které neskončily ziskem. Viděla jsem svoje pobíhání po nakladatelích, kteří hledali, jak můj honorář snížit na půlku a pak ho pozdě zaplatit. Sliby chyby. Člověk se naučil nikomu nevěřit, od nikoho nečekat nic dobrého a pracovat, jako kdyby zázrak, ve který doufá, nikdy nepřišel.

To je totiž ten paradox, který je docela zásadní. Doufat v to nejlepší, čekat štěstí, ale zároveň na nic nečekat, protože to nemáme v moci. Na štěstí nejde spoléhat. Většina umělců zemře ve falešné naději, že je jednoho dne někdo „objeví“. Další se po vzoru legend rozejdou na rozcestí, aby se tam upsali Ďáblu…

Protože žít jenom ze snahy a z víry, to vydrží málokdo. Ale to je to jediné kouzlo, na které věřím. Člověk musí věřit. Sama v sebe. V osud. V sílu prozřetelnosti. V něco prostě.

Jinak by se dávno pověsil.

P.S.

Mám ráda oheň. Oheň je skvělý. Je to ničení a očista. Je to náhlá inspirace a božský průlom. Jak to napsal v románu Jack Kerouac v románu Na cestě:

Mám rád lidi co hoří – hoří – hoří jako ta báječná rachejtle…

1.

Když se podívám na dobu, než jsem začala magii praktikovat, tedy někdy před deseti lety, vytane do popředí jedna věc:

MŮJ ŽIVOT PŘED MAGIÍ BYL ŠŤASTNĚJŠÍ, NEŽ POTÉ

To je ovšem skandální tvrzení, a zaslouží si prozkoumat. Člověk, který se dal magii (nebo též na různé metody osobního rozvoje, který se obrátil na víru a podobně) žije v přesvědčení, že jeho život byl zachráněn, spasen, má se daleko lépe, než předtím. Vystupuje-li v roli profesionála, jako jsem byla já, tak tuto „zázračnou zvěst“ předává dál formou svých služeb a seminářů. Je to základní předpoklad, takže když se mi zhroutil, není divu, že se s ním zhroutilo vše ostatní. Došla jsem k názoru, že můj život byl šťastnější před tím, než jsem propadla magii (to je totiž to správné slovo). Jak je to možné?

Proč jsem byla šťastnější tehdy?

A musela jsem si odpovědět, že to bylo proto, že dříve jsem věřila sama v sebe. Člověk, který se v životě opírá je o svůj rozum a schopnosti, protože nevěří na metafyzické věci, funguje úplně jinak, než čarodějnice, která na všechno má ten správný rituál. Oba způsoby smýšlení fungují pro mnoho lidí, často celoživotně. V mé racionální inkarnaci mi však něco chybělo. Cítila jsem se ochuzená. Chtěla jsem věřit. Jako spoustě lidí, chybělo mi „něco navíc“ ten pocit, že „existují ještě jiné světy“. Takže když do mého života přišla magie, uvítala jsem to. Netušila jsem, jak moc mne to změní.

Netušila jsem, že se přesunu z role pozorovatele (studovala jsem antropologii náboženství) do role subjektu, který pak chodili zpovídat studenti s diktafony! To bylo legrační. Ještě nedávno jsem seděla s notýskem na duchovních setkáních a psala tak zvaná „zúčastněná pozorování“ o duchovním životě v Čechách, a najednou jsem byla jedna z nich.

Bohužel duchovno a veškeré formy náboženství mají ten nepříjemný rozměr, že vám nedovolí postávat stranou. Můžete být buď jedním z nás nebo jedním z nich. Je to logický důsledek napětí mezi světem věřících a nevěřících, které se v základních představách nepotkávají.

Různé techniky esoteriky a osobního rozvoje se často zabývají změnou smýšlení. Určitě jste někdy slyšeli poznatek, „je to v hlavě“. Popíšu nyní svoji mentalitu v době, kdy jsem byla magií nepolíbená mladá studentka společenských věd, marketingu a začínala jsem podnikat. 

Věřila jsem, že všechno zvládnu.

Když něco chci, tak prostě jdu a opatřím si to.

Když to trvá dlouho nebo je to náročné, udělám si plán.

Nechápala jsem ani, jak může někdo prožívat nešťastnou lásku. Vždyť přece když se v tom trápím, tak jdu od toho, ne? (Připomeňme si tento bod, až budeme znovu vzpomínat esoteriku!)

Svět věřící a nevěřících má své ideály, své vzory. Na špici duchovního světa je kněz, učitel, nebo v mém groteskním případě, Noira. Byla jsem považovaná za vzor následováníhodný, a protože jsem byla na vrcholu místní duchovní scény, sama jsem už žádné vzory neměla. Často mne to trápilo, a vyvíjelo to na mne tlak. Člověk se cítí dost pod tlakem a osamělý, když v něm všichni vidí lídra, a sám nemá, koho obdivovat.

Tehdy — těsně před svým vstupem do duchovního světa — jsem obdivovala podnikatele. Lidi, kteří něco dokázali. Měli nějakou vizi a šli si za ní bez ohledu na výsměch okolí.

Asi nejvlivnější člověk v mém životě tehdy v té době byl můj první šéf, americký podnikatel jménem Charles. Ještě na vysoké škole jsem mu dělala sekretářku. Myslela jsem si o něm, že je trochu blázen. (Zdravý český skepticismus.) Jenom blázen by odjel z New Yorku sem na kraj Prahy, aby tu začal podnikat v pražení kávy a dovozu čaje. O zdaru jeho podniku jsem měla pochybnosti. Nešlo ale přehlédnout, že on to myslí smrtelně vážně. Naučil se německy, což mi přišlo u Američana obzvlášť pozoruhodné. Z malého domku na konci Kunratic vedle nudapláže koordinoval v Hamburku lodě, které mu vezly cenný náklad kávy a čaje.

Myslím, že mi to poprvé naplno došlo, když jsem po pár letech v drahé restauraci ve městě dostala „jeho čaj“. Měla jsem před sebou hmatatelný důkaz, že to nebyl jenom sen.

O dalších pár let později jsem ho potkala v kavárně, jak si užívá jako rentiér. Firmu prodal a v pětatřiceti odešel do důchodu. Cestuje po tropických ostrovech a léto tráví na Mallorce na diskotékách. Můžete se tam jít podívat – La Bohéme Café je jedna z nejvíc oslavovaných kaváren pražských Vinohrad.

Měla jsem víru v sebe, a představu, že věci jdou, když jim jdete naproti a někde na cestě na vás spadne stříbrný prach, protože bez štěstí to nejde. Svojí mentalitou jsem štěstí přitahovala. Jako by Vesmír reagoval na to, že věřím sama v sebe, a příležitosti mi sám posílal. Jistě to mělo co do činění s tím, že ze dvaceti má člověk ohromné bravado a nedokáže si představit, že by se v životě ztratil a na své velkolepé cíle nedosáhl.

Teď po třicítce vidím věci jinak a je mi jasné, že spousta mých jalových představ musela dojít zklamání. Nakonec, na tom vrcholu jsem byla, jako zázračné dítě v televizi ve třiadvaceti v hlavním vysílacím čase. Nebylo to, co jsem si představovala, a za své zklamání z velké části viním esoteriku, protože svojí podstatou k fantazírování a nereálným iluzím svádí.

2.

MAGIE PODPORUJE DĚTINSKOU KONZUMNÍ MENTALITU A REZIGNACI NA VLASTNÍ ÚSILÍ

Můžete dosáhnout svého cíle, máte-li reálný a měřitelný cíl, a plán, jak se k němu dostat. Uskutečnit plán něco stojí, tu cenu musíte být ochotni zaplatit. Charles se dnes válí na těch samých plážích, které si do svých vision boardů lepí účastníci motivačních seminářů, pod těmi samými palmami, které si vizualizují příznivci New Age na celém světě. A teď si k tomu řekněme taky to B).

Nikdo z těch lidí se na tu pláž nedostane. Nemůže. Nemá jak. Mělo by to být jasné, ale další a další generace lidí ukazují, že to nikomu jasné není. Je mi skoro trapné o tom psát. Skutečně jediný model, jak zbohatnout, který esoterika obsahuje, je stát se esoterickým lektorem, kteří jak brzy zjistíme, stojí na vrcholu hodnotového řetězce. Jejich adorace je přímo úměrná tomu, že mimo prostředí New Age by za jejich služby nikdo takové peníze nedal. Duchovno je v očích duchovních lidí tou zcela nejdůležitější, později prakticky jedinou věcí, o kterou má smysl se snažit. Duchovno skýtá řešení. Duchovno znamená lásku, bohatství a zdraví. Cesta k nim vede přes duchovno. Takže proč byste mu nedali vše? Nejušlechtilejší a nejvíce požehnaný stav ze všech je být duchovní učitel.

Tuhle jednostrannou hierarchii hodnot nejlíp pochopíte, když vám na semináři Magie peněz většina účastníků řekne, že jejich snem je „otevřít si duchovní centrum“ nebo „psát duchovní knihy“. Přímo cituji. To by vám zcela jistě náhodný vzorek populace neřekl. Duchovní lidé mají sny formované prostředím, které se komukoliv mimo zdají být bláznivé. Avšak duchovním hledačům dávají smysl. Nic blaženějšího v jejich očích neexistuje.

V tu chvíli, po ukončení cvičení „ideální práce“, mi začalo být jasné, že tady něco není úplně dobře a že to asi nebude ta nejkratší cesta ke štěstí. Chápejte, já nic nemám proti tomu, aby někdo psal duchovní knihy, otevřel si obchůdek nebo pořádal semináře, pokud je to opravdu to, co chce. Ale když vám něco podobného z patnácti řekne dvanáct lidí, máte problém tomu sami uvěřit. Vždy jsem se snažila svoje klienty vést k tomu, aby si vytvořili hezký život, adekvátní tomu prostředí a možnostem, odkud pocházejí. Přijel-li za mnou vysloužilý učitel z Vysočiny, poslechla jsem si jeho sny a touhy, a povzbudila jsem jej k tomu, aby si koupil chatu a začal chodit na ryby. Nikdy by mne ale nenapadlo, a nepřišlo by mi normální, že k tomu, aby lidé naplnili svoje poslání, k tomu, aby došli spokojenosti, by měli opouštět svůj život, zříkat se zdravého rozumu, svých peněz a vztahů a následovat nějaký vyšinutý duchovní ideál.

Vcelku záhy během své dráhy jsem narazila na problém, že lidé sice věří v magii, že jim jejich přání splní, jenže v prvé řadě nevědí, co chtějí.  V tomhle stavu přicházejí do New Age prostředí. Tam se ale většinou jen obalí vrstvou odkoukané duchovnosti a jejich skutečné potřeby zůstanou dál neuspokojené. Nikdy jsem nikoho neslyšela říct, že by chtěl mít větší kozy nebo krásnou blondýnu, sportovní auto nebo se válet po diskotékách na Mallorce. To jsou přirozené lidské touhy, které už v sobě duchovní člověk zcenzuroval, protože vycítil, že to není „to správné“.

O několik let později jsem na stejném svém semináři Magie peněz prožila vlnu hrůzy, kdy jsem rychlou anketou zjistila, že většina mých účastníků nemá doma našetřeno ani 20 000 Kč. To je u lidí ve středním věku docela tristní. Seminář je stál spolu s cestou a ubytováním nejméně 4 000 Kč. Kladla jsem si otázku, nakolik je takové jednání racionální. Co když jim odejde auto nebo kotel? Dá se opravdu taková investice ospravedlnit? Mohu to vůbec podporovat, s vědomím, že tito lidé jsou jednu nehodu od toho, muset se zadlužit?

Jiní na mém místě by si zřejmě takové starosti nedělali a cítili by se úspěšní. „Když mi dají své poslední peníze, musím být opravdu dobrá!“ Já jsem ale trpěla hlodavým pocitem, že to, co se ode mne čeká, jim za těchhle okolností nejsem schopná dodat. Pochopila jsem, že většina účastníků od mého semináře nečeká nic menšího, než zázrak. Chápejte, nikdo nedokáže na požádání dělat zázraky. Různé neobyčejné věci se dějí, ale všechno má svou logiku. Někdy se mi podaří probudit ty ingredience pro zázračnou proměnu, ale rozhodně to není jenom na mně. I šaman vás musí vyšetřit, zjistit, jak se staráte o duchy svých předků, jestli jste náhodou neporušili nějaké tabu… i šaman vám řekne, když něco děláte naprosto špatně. Vím to, protože jsem byla v blízkém kontaktu s věřícími vúdú i s jejich duchy. Představte si ten výraz afrického klienta, když mu šamanka sdělí, že názor duchů je, že není prokletý, ale že nepracuje, a musí se více snažit. To se mi skutečně několikrát stalo, a na svém názoru jsem se shodla se šamany z Afriky. 😉

Pro úspěch Magie peněz jsem považovala na zásadní, aby člověk získal jasnou představu o svých financích a kontrolu nad toky peněz. Protože nic neřeší výhra v loterii, když ji po pár letech utratíte. Takže se vždycky v neděli ráno snažím mezi meditacemi a rituály ozřejmit základy finanční gramotnosti. Tato část semináře nikdy nebyla oblíbená. Často jsem o ni musela doslova bojovat. Většina lidí nepřišla, aby se v prvé řadě podívala střízlivým okem na své finance. Přišli svým způsobem právě proto, aby to nemuseli dělat.

A nemohu z toho vinit jen esoterické prostředí. Západní civilizace se pod tíhou reklamy, úvěrů a příslibů dostala na zcestí, kde chtít po lidech, aby si přiznali pravdu je skoro to nejhorší, co po nich můžete chtít. Lidé budou bojovat o své bludy, i kdyby je to mělo zabít. A často je to zabije. Dluhy, mamon, reálně neexistující střední třída, do které se ale každý snaží nacpat, a velmi naivní představa běžných lidí o tom, kdo a jak v této zemi ve skutečnosti peníze vydělává.(Tajenka: od jisté výše je to z 80 % zločin.)

Není divu, že společnost, která je takto nemocná, hledá „řešení“, jak tuto nespravedlnost napravit. Jedním z těch iluzorních řešení jsou právě třeba duchovní semináře. Duchovní člověk tohle napětí v sobě vyřešil v prvé řadě tím, že si řebříček hodnot tak zdeformoval, že co se děje kolem něj, ho vlastně už netrápí. Proč řešit, že mu nefungují vztahy, bují korupce a bída, když on teďka čeká na to senzační proroctví z minulého života?

Jádrem spirituality New Age je escapismus (snaha uniknout do jiné reality). Pokud je něco založené na blouznění, je jasné, že ke hmatatelným výsledkům to nepovede.

Zpátky k člověku, který se na pláž s palmami dostal.

Plán mého prvního šéfa vyžadoval vytrvalost a oběti. Od začátku do konce. Než přijel do Prahy, strávil Charles několik let nenáviděnou prací pro farmaceutickou společnost v New Yorku, aby si vydělal základní kapitál. V noci pak často nespal, protože vedl konferenční hovory na druhý konec světa. Aby ušetřil náklady na svůj luxusní byt v centru Prahy, přestěhoval se do kanceláří. V práci byl vždycky první a odcházel poslední.

Vybavuji si tyhle scény živě, protože mi tak kontrastujou s tím, jak smýšlí lidé, praktikující magii a New Age. Nenechte se mýlit, oni jsou také ochotní „pracovat“. Říká se tomu „pracovat na sobě“.

Jenže realita, ukrytá pod touto vlajkou je, že tím myslí nadále kupovat a utrácet za semináře, za jiné produkty a služby, až se z nich kouří. Poté tam přijet, přednášku si odsedět, a dále čekat, až to na ně spadne. Na svém posledním semináři andělské magie jsem máem spadla ze židle, když řada účastníků pod dvou dnes vyjádřila stále stejné odhodlání „vysedět si to a počkat, až to andělé vyřeší“. To prosím vás není víra nebo naděje, o kterých se v náboženstvích mluví. To je hřích, kterému se pokud si dobře vzpomínám, říká „opovážlivé spoléhání se na boží milost“. Vůbec naši předkové to měli docela dobře probádaný. Povšimli si toho, že modlitba se neplní každému stejně, a že člověk přináší určitý osobnostní předpoklad, který pomáhá k tomu, aby jeho modlitba byla vyslyšená. Práce na sobě existuje, ale nedá se koupit, a z podstaty věci se nemůže zakládat na tom, že zahodím svůj život a přestanu se věnovat realitě ve prospěch duchovních snů.

Mnoho lidí si také falešně zakládá na tom, kolik „práce na sobě“ udělali, protože zaměňují intenzivní prožitky na skutečnou práci. Slovy zkušeného příznivce New Age, „to byl pane fičák!“ všichni neustále „jsou v procesu“, „něco si řeší“ a další věci „se jim otvírají“, když se přitom sjíždějí po bouřlivých emocích, které zažívají při praktikách, které jsou k tomu založené, nejlépe s přispěním psychoaktivních látek. Málokterý „duchovní cestovatel“ by o sobě přiznal, že je zatracený sběratel zážitků a feťák, když přesně o tom to je. Mimomanželské aférky a románky pak doplňují tuto práci na sobě o „zpracovávání karmických vztahů“.

Proč magie podporuje tuhle konzumní, dětinskou mentalitu a rezignuje na vlastní úsilí?

V jádru celé magie a New Age (esoterismu) stojí jednoduchá idea, to jest,

že je možné ovládat svět prostřednictvím tajemných sil, a zkrátit si tak cestu ke štěstí.

ale jak říká můj dobrý kamarád,

„Žádný zkratky kurva nejsou.“

New Age literatura hovoří o „objednávkách z vesmíru“ a „splněných přáních“, jako by andělé a bůh byli obchodní dům a magie byla Ježíšek pro dospělé, připraven splnit vám nejtajnější přání.

Když to člověk takhle napíše, je skoro s podivem, že se toho někdo chytá. Ale podivuje se někdo nad tím, že dnes lidé jezdí na dluh na dovolenou nebo si půjčují na vánoční dárky?

Představa, že dostanete něco jenom proto, že můžete, je zatraceně lákavá.

Je totiž otázka, jaká současná filosofie by vlastně měla této představě konkurovat. Jak se moderní člověk dostane ke štěstí? V našich podmínkách málokdo věří na americký sen, tj. „makej na sobě a dostaneš to.“ Lidová moudrost je roztažená mezi dvěma polaritami, „Sedávej panenko, v koutě, když bude hodná, najdou tě“ a „Lidé se dělí na ojebávané a ty, co je ojebávají. Je lepší být ten druhý.“

Ne každý je ochoten morálního kompromisu. Většina vyznavačů New Age je „hodná“. Jsou to naivní lidé. Altruisté. Cynik by řekl, že se tím přímo pasují do role být ojebávaní 🙂 Většina lidí také pochopila, že být hodní jim v životě moc nepomůže, a cítí potřebu, nějak si polepšit. A to je přesně ten okamžik, kdy přichází se svým příslibem esoterika.

(O těch, co se rozhodli druhé ojebat, se ani nezmiňujeme. V poslední sezoně svých seminářů jsem potkala lidi, kteří úsloví o tom „vzít život do vlastních rukou“ pochopili poněkud po svém, a rozhodli se s pomocí kouzel získat falešný invalidní důchod, popřípadě usmrtit někoho, kdo jim stojí v cestě a kdo může za všechny jejich problémy.)

Různé varianty esoterismu se liší jen v tom, jak si tajemné síly představují: jestli jako frekvence mysli, anděle, démony, astrologické síly, přírodní zákony nebo kdo ví, co všechno. Základní princip je stejný. Vy sami nemusíte nic dělat. Nebudete hodnoceni za to, jestli jste dobří lidé. Stačí, když budete ten tajný trik znát.

A my vám ho řekneme.

Když se dostanete do té části cyklu, kde inkasujete peníze lidí ochotných platit vám za tento příslib, jemuž jste sami uvěřili, iluze se zdá dokonalá.

3.

ESOTERIKA JE ZVRÁCENÁ PYRAMIDA

„Zvrácená pyramida“ je sousloví, které nemám z vlastní hlavy. Jmenuje se tak kniha, která pojednává o nechvalně proslulých firmách „prodejců zázračných dek a hrnců“, které jsou typické svojí pyramidovou strukturou (tzv. multi-level marketing) a vyhrocenou sektářskou mentalitou. Jak zvrácená pyramida funguje?

Skutečný zisk se v ní vytváří nikoliv prodejem produktů a služeb, ale náborováním dalších lidí a zpeněžováním osobních vztahů, založených na důvěře.

Podobná průtokovému ohřívači, zvrácená pyramida funguje jen díky tomu, že každý rok pozře a nové zástupy lidí.

Existuje celá řada opdobnosí s byznysem New Age. Nejvíc patrné to je pořadateli duchovního semináře.

V esoterické branži nelze získat „stálého zákazníka“. Pokud byste jej opravdu vedli k avizovanému cíli samostatnosti, štěstí a svobody, pak už vás nepotřebuje — přirozeně…

Duchovní služba je produkt velmi nehmotný, spekulativní. Stejně jako investice nebo pojištění 😉 Nakonec to, co prodává, je jedině a pouze vaše důvěra. Lidé přicházejí a kupují od vás něco, protože vám věří. To dnes platí v každé branži. Produktů a služeb, které opravdu mají nějaké hmatatelné východy před konkurencí, valem ubývá. Není to jako v 50. letech, kdy někdo vymyslel automatickou pračku, a způsobil revoluci v životě domácností. Moderní produkty a služby nevydrží, je jich spousta, všechny jsou stejně špatné. Centrální roli při jejich prodeji hraje reklama a výplach mozků. Reklama, která útočí na naše city. Nepotřebuje se prezentovat fakty, protože vesměs žádné v záloze nemá. Neexistuje důvod, proč byste měli používat konkrétní prací prášek, nebo pít konkrétní limonádu. Položte si otázku, která z věcí které si současný člověk kupuje, je opravdu nezbytná, a jak dokázat, že zrovna tahle je zásadně lepší, než jiná?

Protože není.

„Značkové“ oblečení je toto příkladem. Žiju v Praze v oblasti, kde snadno můžete jít ke kadeřníkovi za 500 Kč nebo 3 000 Kč. Podle čeho se člověk rozhodne? Podle toho čemu věří. Podle toho, jaké jsou jeho vnitřní představy o tom, kým je a kam se řadí. První i druhá kadeřnice vás ostříhá.

Člověk, který miluje peníze nebo davy adorujících fanoušků v esoterice problém nemá. Já jsem především chtěla prodávat jen věci, ve které věřím. A to byl problém. Zdálo se mi, že mě to tlačí někam, kde nechci být. Dovolte mi přiblížit vám, jaké to je pořádat duchovní semináře z podnikatelského hlediska. Máte nějaké zapsané studenty. Ale to nic neznamená. Dobře víte, že tahle aktuální parta vás udrží na vodě maximálně rok, možná půl roku, než se omrzí a skočí po jiném, fantastičtějším příslibu. Cítíte, že pokud po nich budete něco chtít, budete mít tendenci nějak je upozorňovat na to, v jakém sebeklamu žijí, nebo vytáhnete své morální bariéry, ztratíte je ještě rychleji.

Pro člověka jako já, který chtěl opravdu podněcovat lidi k tomu, aby vzali svůj život do svých rukou, je to nepříjemné morální dilema. Možná, když děláte v bance nebo prodáváte software, který si objednala na stát napojená korupční firma, nemáte výčitky svědomí. Ale já jsem měla před sebou opravdové lidi, na kterých mi opravdu záleželo. Duchovní činnost jsem nešla dělat, abych vydělala velké peníze a lidi se přede mnou klaněli. 🙂

Přidejme k tomu, že konkurence nespí. Lidí, kteří se věnují duchovnu profesionálně, každý rok přibývá. Je to živnost, která nemá žádné vstupní předpoklady. Každý to může zkusit, když si myslí, že má, co říct. Výdělky jsou docela zajímavé, zejména když je srovnáte s běžnou prací. Zkouší to kde kdo.

V této branži to tak nefunguje, že se lidé navzájem obohacují a klienty si doporučují nebo na projektech spolupracují. Vznikají malé kliky, každý si chce svou skupinku co nejvíce udržet a svět okolo jim vykreslit jako nebezpečný a zlý. Ptáte se, jestli to není sekta? No jistě, že je.

Guruismus je také forma sektářství, i když členství v různých kroužcích se zde navzájem nevylučuje. Protože se nabídky jednotlivých učitelů podobají, hromada lidí bude mít tendenci sáhnout po té, která je levnější, nebo po té nové, která nabízí něco nového, co je údajně ještě fantastičtější. V esoterické scéně se pohybuji dost dlouho na to, abych si všimla tohohle trendu kdy je třeba úděsnou rychlostí přicházet stále s něčím novým, co ostatní nemají. Vytváří to pak bizarní příklady, jako jedna moje nejmenovaná studentka, která sesbírala asi 60 různých reiki zasvěcení…

Vím to, mimo jiné proto, že se moje semináře prodávaly za polovinu ceny, přebalené pod něčí jinou značkou. Můžete mít Barbie pravou od Mattela, nebo tu levnější, čínskou. Reálně mezi oběma pannami žádný rozdíl není, s oběma si může dítě hrát. A se schlíplým ocasem si zpětně přiznávám, že k tomu aby partu starších dam, otrávených z mužů, někdo přesvědčil, že na ně čeká někde fantastický nový chlap, tak na to opravdu ani moje znalosti nepotřeboval. Důležité je totiž v každé branži uvědomit si, co ve skutečnosti prodáváte. Obvykle to není to, co si člověk na první pohled myslí. Například IKEA podle této poučky neprodává „nábytek“, alebrž „domov“.

Nábytek vám může udělat kdokoliv. Ale domov, to je jiná liga. Domov je pro člověka víc, než cokoliv a tak se kvůli němu klidně zadluží.

Kopírování se můžete vyhnout, když si založíte vlastní certifikovanou školu, a část svých oveček předěláte na učitele. Ale já jsem nikdy nechtěla zakládat franšízu. Neviděla jsem kolem sebe dostatek rozumných lidí, kterým bych svoje techniky svěřila, a nešlo mi o to, jak z toho dostat maximum peněz. Vlastní škola je v tomhle ohledu efektivní. Pokud jste v takovém podniku úspěšní, rozpracujete mnoholetá studia a vyděláte na tom, že poskytujete dalším lidem certifikace.

Abych byla zcela konkrétní, pokud si zákazníka chce udržet co nejdéle, musíte to, co ho učíte, pořádně natáhnout. Nejlépe na tři roky. Otevřít si roční školu. Pak školu pro pokročilé. Vnitřní a vnější kruh zasvěcení, a vybírat pravidelné členské příspěvky. To všechno mi radili profesionální marketéři, kteří nechápali můj údiv. Nechtěla mít vlastní sektu. Chtěla jsem to těm lidem prostě dát, všechno hned, když už přijdou. Život je krátký, nikdy nevím, jestli přijdou i po druhé. není čas mařit čas, to bylo moje heslo. 

Zpátky na začátek. Abyste se uživili, pokud si nechcete budovat vlastní sektu, potřebujete studenty stále nové. K tomu, abyste je zaujali, potřebujete nabízet něco extra. Co fungovalo v 90. letech, nefunguje v roce 2015. Trh se zaplnil, všeobecná euforie z duchovního života, který za komunismu nebyl, opadla. Zahraju si opět na proroka, proč se to stalo. 

Troufám si odhadovat, že tlak a šponování útěku před realitou se v této zemi přímo rovnají vystřízlivění a zklamání lidí ze společenských změn které přišly po 17. listopadu. Lidé si pomalu začínají všímat, že se nemají „jako v Německu“, ba dokonce, že se tak nikdy nebudou mít. Nikdy. Země je zmafianizovaná, rozkradená a usazená do role západní kolonie.

Lidé však mezitím přivykli západním obrázkům a nehodlají se jich vzdát. Jeden chytrý moderátor slovenského rádia řekl, že to, proč jsme na náměstích zvonili klíčema, nebyla svoboda slova, ale džíny. Zdejší lidé mají důvodně pocit, že mají na ně nárok, jenže kde ho uplatnit?

A přesně v této fázi přichází se svým příslibem esoterika.

Mám pravdu nebo nemám? To posoudí až historie. Jisté je, že by si každý nakladatel neotevíral esoterickou řadu, kdyby se mu to senzačně neprodávalo.

Ve své praxi jsem se s tragickým dopadem reklamních příslibů setkávala často. 4 z 5 mých klientů, kteří žili v neúnosné finanční situaci, nebyli ochotni vyměnit svoje bydlení za menší, protože na tom stála a padala jejich vážnost. Nevím. Já bych si osobně radši vzala spolubydlícího, než skončila u lichvářů nebo pod mostem. Ale současný český člověk to tak nevidí. Současný Čech tuší, že ho politici podvedli a pod nohama mu rozkradli zemi, ale svého kousku štěstí v podobě hypotéky se vzdávat nehodlá. Člověk by si myslel, že smyslem duchovního učitele je ukazovat lidem pomíjívost materiálních věcí a nabádat je k jiným hodnotám, ale opak je pravdou. Současné duchovno je o tom, že lidem „plní jejich sny“. Bez ohledu na to, jak hloupé a nereálné se ty sny zdají. Moderní duchovno nabízí koláče bez práce.

(„Hlavně nedávej do žádného názvu semináře slovo práce. Nikdo nemá rád práci,“ řekla mi marketingová expertka.)

Abyste svůj spiel mohli věrohodně prezentovat, musíte ho žít. Musíte ho praktikovat. To v praxi znamená, že sami musíte zblbnout nebo začít blufovat.

(„Prodáváš iluzi vlastního skvělého života,“ řekla mi jedna bývalá šarlatánka.)

Tím neříkám, že někteří duchovní učitelé nemají fajn život!

Nikdo z nich ale nemá senzační život toho typu, který prezentují. Nestačilo by to. Nemůžete být jenom normálně spokojený člověk. Prostě to nestačí. Současní hledači absolutna chtějí víc, a jak jsem napsala jinde, jejich hnacím motorem je dost často nuda.

A co je nejlepším lékem na nudu? Ano, je jím pořádné drama. O to v duchovních kruzích skutečně není nouze. Pokud zrovna neprobíhá zatmění slunce, blíží se rovnodennost, plní se dávná proroctví, potkali jste svoji karmickou duši nebo probíhá velkolepá magická bitva.

Neberte si to zle, já miluji pořádné drama! Ráda se koukám na filmy a zejména detektivky. Můj vlastní život by vydal na román (který ostatně píšu). Ale i mne to po nějaké době začalo nudit.

Nudit?! Přesně tak!

Je to totiž pořád dokola. Já sama jsem se osobního rozvoje pustila, abych vyřešila nějaké následky z dětství a oprostila se od omezující náboženské výchovy, která mne dost poznamenala. Vždycky jsem ale do toho šla s cílem, že jednoho dne budu „normální“. Budu v pohodě a žít zkrátka si svůj život. No, normální jsem se nestala 🙂 ale hlavně, že jsem v pohodě. Ale esoterický svět tady není od toho, aby vás dostal do pohody. Všichni si v něm sehrávají svoje osobní drama, společně si hrajou na něco a celkově dělají všechno proto, aby v tom bludném kruhu zůstali. Je to dáno mechanismy, které celý průtokáč udržují v chodu — neobyčejné zážitky, které přitáhnou lidi, nuda a bezútěšnost běžného života, a fakt, že když je někdo v pohodě, tak mu nic neprodáte.

Opakuji, když je někdo v pohodě, tak mu nic neprodáte. Loterii, pračku, duchovní seminář. Každému prodeji předchází vzbuzení potřeby, to byste si mohli pamatovat, pokud jste náhodu někdy v životě studovali byznys. Chtít není to samé co potřebovat. Musíte se od pouhého chtíče, který člověk dokáže ovládat, dostat do jeho vědomí potřeby. Musíte se dostat tak daleko, že sám věří tomu, že bez toho nemůže být.

Zde odbočím. Jeden narkoman v televizním dokumentu říká, „Hele, nikdo se neprobudí ve středu ráno  a neřekne si, tak, teď se stanu závislým na drogách.“

Ono tak nějak přijde, a najednou jste v tom.

Závislost je v tomhle případě víc, než metafora. V podstatě lidem prodáváte drogu, není to jistě jenom o tom, ale je to určitá součást, možný úhel pohledu, jak se na celou věc koukat. Neodsuzuju sektáře ani drogy. V určité části života to člověku pomůže.

Současná společnost generuje vysokou poptávku po úniku.

Jak funguje zvrácená pyramida

Existuje taková česká společnost. Nebudu ji jmenovat. Je z branže, o které pojednává kniha Zvrácená pyramida. Její zaměstnanci tak sami nadšeně přikyvují, když jim management bere asi 80 % jejich výdělků. Proč? Protože naše firma je nejlepší, vole! Naše firma ti poskytuje úžasné vzdělávání, v hodnotě stovek tisíc!

Co na tom, že to vzdělávání jsou jenom obchodní kurzy o tom, jak prodat více produktů firmy F.  Ti lidé tomu prostě věří, takže si vlastní ojebávání ospravedlní. Pokud vás náhodou zajímá, proč jsem nezůstala ve finanční branži, právě jste se to dočetli..

Esoterika není o nic lepší. Pouze funguje jaksi jinak, pokoutně. Dalo by se říci okultně. Funguje to asi takto: kouzly si pomůžete k tomu, že něco vyděláte. (Zkásnete jiné hledače Absolutna.) Ale jelikož nejste svobodný člověk, jelikož vám to čistě nemyslí, většinu svých zisků nakonec stejně vrazíte do „sebevzdělávání“ a nových, lepších pomůcek, nových guruů a zasvěcení.

Je to geniální systém. Nedá se v něm přímo rozlišit, kdo je ojebávaný, a kdo ojebává. Hotová lidská stonožka, v níž jeden článek jebe druhý.

Na vrcholu téhle pyramidy musí logicky sedět Lucifer. Vždyť co je to jiného, než zpeněžování lidských slabostí, tužeb a sebeklamů?

A to tady vůbec nevyprávím historky o tom, jak funguje magie a okultismus v rukou špatných lidí. Na konci své kariéry jsem se dozvěděla, kolik z mých klientů jelo v nějaké formě podvodů a organizovaného zločinu. Už mne to přestává udivovat. Zlo má různé stránky, ty zjevné a ty rafinované, které nemůžete čekat. Duchovno, se svým kyblíkem Světla a Lásky, tam to nebudete čekat.

Pamatuju si zřetelně, jak vždycky, když jsem začala uvažovat o nějakém super drahém zasvěcení, vždycky se někde „objevily“ nějaké peníze. Někdo mi nabídnul, že by mi je půjčil. Člověk to ve své hloupé víře považoval za božská znamení, která jej utvrzovala o tom, že je vše v pořádku. No reálně to bylo asi takto. Ta hodná paní, která vám nabízí kariéru u „významné nadnárodní společnosti“ vám přinese smlouvu k podpisu až domů, a k tomu košík domácích buchet, ale pochopte ty buchty nebyly zadarmo… 🙂

Tohle duchovno mi přijde horší, než „stará dobrá“ černá magie, protože když zacházíte s démony (nebo s mafií), tak přecijenom trochu čekáte, že by vás mohli ojebat. Víte, nebo při nejmenším tušíte, že byste za to mohli v budoucnu zaplatit.

Zapřísahám vás, že tohle ale žádný dobrák, který se dal na duchovno, protože „chce pomáhat lidem“ vážně nečeká.

4.

NECHLASTÁM A NEFETUJU, MÁM RÁDA SVŮJ ŽIVOT

Náboženství má hodně společného s drogami, jak proslule tvrdil Karel Marx.

Jeden z nejhorších okamžiků mého esoterického vystřízlivění byl rozhovor s kamarádkou, která vychvalovala jakousi novou metodu kvantového programování, která spočívá – lidovým jazykem řečeno – v tom, že jste „permanentně mimo“. Tedy, v tranzu. Ve hladině alfa. To je teď její nový životní cíl: nebýt tu. Pokud možno vůbec.

„Proč si místo toho nedá chlast a nebo drogy?“ zeptala jsem se kamaráda.

„Chlast ti nedá pocit morální výjimečnosti,“ odvětil.

Jako déja vú jsem si vzpomněla na vyprávění jiné, německé kamarádky, která mi vylíčila své otřesení, když se vrátila ze svého zasvěcení do jednoho z afrických kultů:

„Víš, já jsem pochopila, že oni to mají místo chlastu, aby zvládali ten příšerný život tam. Alkohol je na tak drahý, že se dává jenom duchům jako obětina. Takže se sjedou na rituálech.“

Tak, je to lepší, než kdyby se člověk zabil, opravdu fetoval nebo chlastal, že jo, pomyslí si teď možná někdo soucitně.

Říkala jsem si to taky, než jsem narazila na pár případů duchovních lidí, kteří odmítají potravu a jsou fascinováni ženou, která údajně už měsíce nejedla (breathariánství) a celkově to považují za následováníhodný vzor.

Je to vlastně logický projev žebříčku životních hodnot, ve kterých „materiálno“ je zcela dole a „duchovno“ zcela nahoře. Od duchovní ušlechtilosti toho, nejíst maso, člověk snadno dojde k tomu, nejíst mléčné výrobky, pak nejíst vařené jídlo, vejce… logicky nejduchovnější musí být nejíst vůbec nic!

V mém okolí se pak odehrál případ, kdy někdo zcela zjevně z duchovních pozic vychvaloval sebevraždu mladého člověka, který k ní neměl žádný důvod. To se pak nemůžete divit, co různé sekty vyvádějí.

5.

DUCHOVNÍ HLEDAČ JE DOJNÁ KRÁVA

Tato pasáž nevyhnutelně vyzní poněkud rasisticky. Moje již jmenovaná německá kamarádka, když odlétala na zasvěcení do Karibiku, byla srozuměná s tím, že nemalé peníze, které svým učitelům zaplatila, jsou náklady na pomůcky a hostinu a že taková taxa je běžná. Ostatně místní si takové zasvěcení spoří celý život! Jaké privilegium, že ona, západní bílá žena, si může snáze dovolit zasvěcení do domorodých tradic…

Kdo trochu cestoval, pointu příběhu už zná. Moje kamarádka byla dost překvapená, když zjistila, že z celé skupiny zasvěcovaných byla platící jediná. Starobylá tradice kmene totiž praví, že běloši platí.

Chápejte, že mezi potomky lidí, kteří byli prodáni jako otroci, pak se vzbouřili svým pánům, a od té doby žijou v příšerný bídě, je běloch pořád nepřítel a je v pořádku, když jim poslouží jako dojná kráva.

V každém etniku se podvod nebo jiný zločin daleko spíše neodsuzuje, když ho člověk vykonává na příslušnících jiného kmene. To je pak dokonce v pořádku. Muslimové brali do otroctví křesťany a křesťané brali do otroctví pohany. A západní znudění New Age turisté jsou zatraceně jiný kmen. Zejména, když se vrátí zpátky domů, na druhém konci světa.

Každý, kdo trošku pronikl prvotní báje o tajemných domorodcích, musí vědět, že tahle historka o hloupém bílém turistovi není zdaleka ojedinělá. Kupodivu si každý další duchovní turista myslí, že on jede na to opravdové zasvěcení!

Někteří na to pak zareagují tak, že v témže prostředí vyhledají jiná, teď už tedy „opravdová“ zasvěcení… nemohu hovořit za znalost jiných kultur, protože to, co popisuji, jsou mé zkušenosti v našem kulturním prostředí. Ale můžeme předpokládat, že magie a tajná zasvěcení jsou všude podobná. Že se musí hlavně prodávat. Většinu všech skutečných zasvěcení jsem ve svém životě dostala zadarmo.

Mnohý samozvaný šaman z Peru nebo ze Sibiře už přišel na to, že stačí pár etnických tretek k tomu, aby si tady otevřel zajímavý byznys… nemyslete si, že když lidé, kteří sem tyto šamany vozí, mají ten profil duchovních podnikatelů, který jsem popsala, že jejich partneři budou radikálně lepší.

6.

MAGIE SAMOTNÁ JE DOST MOŽNÁ PODFUK

Přednesli jsme tedy názor, že současná esoterika má hodně společného s reklamou a s všudypřítomným pocitem lidí, že mají právo mít všechno hned a nejlépe zadarmo. A že si svým způsobem všechno, co se jim děje, zaslouží. Přesto si teď položme jednu základní otázku. a zeptejme se také, proč si žádný novodobý čaroděj tuto otázku nepokládá…

Když vám nějaká okultní síla splní vaše přání, myslíte si, že to dělá zadarmo?

Pokud člověk není socialista a nevěří v rozdávání cizích peněz (haha), musí nutně dojít k názoru, že něco takového nefunguje. Každá bytost ve vesmíru sleduje svůj záměr. Někdy se ty záměry s těmi našimi potkávají. Některým bytostem opravdu „jde“ o vzestup lidstva. Jenže bytosti taky lžou, jsou chytřejší než my a vědí, jak nás využívat. Moje zkušenost je spíše taková, že duchovní síly to s vámi hrají tak, aby si vás co nejvíce zavázali. Abyste se bez nich už neobešli, začali jste jim slepě věřit, začali věřit tomu, že bez magie nic sami nedokážete.

Slyšeli jste někdy, jak se nabírají noví členové do gangu?

Kdokoliv připodobnil bytosti k mafii měl velkou pravdu.

Ovšemže služeb mafie může člověk v nějaké krajní situaci využít. Život není růžový sad. Ale jak známo, takový byznys zřídkakdy skončí jednou věcí, asi jako většina lidí nezůstane u jednoho tetování. 😉

Bláznovo zlato

Spousta mágů tyto zákonitosti odpozorovalo. Říká se jim „vedlejší účinky“. Já jim dnes říkám bláznovo zlato.

V čarodějnických kruzích jsou nesmírně oblíbené historky o tom, jak někdo udělal nedomyšlený rituál, a pak se mu něco vypečeného stalo. Každý je rád vykládá, ale nikdo si plně nepřipouští, se by se jejich hrdinou mohl stát on sám.

Vybavuju si milion a jednu historku, kdy se mi přesně ta věc, k níž jsem díky magii přišla, stejně rychle vypařila z rukou nebo nakonec měla takový háček, že jsem si vlastně nepolepšila.

Například jsem v lednu vydělala hromadu peněz a připisovala jsem to drahému rituálu, který jsem si u někoho zaplatila. Přišel únor, a já nevěřícně koukám na to, že můj obvyklý příjem je nižší přesně o tu nezvyklou částku, kterou jsem v lednu navíc vydělala.

Existují dva názory na to, proč se takové věci stávají.

New Age nadšenci a čarodějnice mají za to, že se jim tyto příhody stávají, protože se nepřesně vyjádřili nebo proto, že duchové našemu jazyku nerozumějí a orientují se podle obrazů, emocí a podobně. čarodějové se to snaží spravit tím, že si dávají extra pozor na to, co člověk chce a o co žádá (v modlitbě, při rituále atd.)

Já vám teď nabídnu druhý názor.

Bytosti to dělají schválně. Je to jejich modus operandi. Oni moc dobře vědí, co dělají. Jejich cílem není vám jen tak něco dát. Jejich cílem je vás ovládnout, a například vašim prostřednictvím šířit svoje záměry.

V konečném důsledku nemáte žádnou vlastní moc, všechno máte skrze ně. Paralely se showbusinessem, politikou a organizovaným zločinem jsou nenahodilé. Síly, které v tomto světě propůjčují peníze a moc, jsou totiž jedny a tytéž.

Pobavilo mne, když někdo napsal, „Nojo, Noira, ta se ale pouštěla do démonologie a do satanismu… to se pak nemůže divit!“

Ujišťují vás, že jsem různých forem magie vyzkoušela desítky, a všechny se chovaly stejně. Pokud se v něčem lišily, tak spíše v tom, že ty ostatní nefungovaly vůbec. 😉 V článku Proč jsem pověsila čarodějnictví na hřebík se věnuji své neutěšené situaci, co se týkalo osobní bezpečnosti. Člověk udělá různé věci, aby sám sobě zachránil kejhák. Třeba i vzývat démony, když ví, že to funguje. Ale to samozřejmě není náhoda, že jste se do té zoufalé situace dostali. Ty síly vás v té situaci potřebují.

Stejně, jako si lidé kupují věci z různých motivací — závist, láska, obdiv, strach — tak se lidé na magii obrací z různých pohnutek. Může jimi být milostná posedlost, chtíč, nenávist a nebo třeba taky strach o sebe.

Modus operandi

Něco ti dáme, jakože zadarmo. Ale pak budeš potřebovat víc, ale ve chvíli, kdy už za námi přijdeš, budeš nevýhodné pozici a nebudeš mít příliš na výběr. Mafie. Drogový dealer.

Síly mohou apelovat na vás altruismus, touhu po poznání, touhu dostat se ven z této reality… cokoliv, co chcete. Výsledky jsou stejné, jen na povrchu to vypadá jinak.

Znám lidi, co vzývají anděly, a přitom stejně jednou v tom stejném byznysu, kdy znuděným lidem prodávají předražené duchovní plavby po Karibiku, a když si nedáte pozor, zase jim do jejich sítě spadnete. Nejeden vůdce Lásky a Světla otrávil nebo udusil své příznivce v potní chýši, při popíjení ayahuasky nebo jeho žákyně zjistily, že jsou prodávány v jeho osobním harému.

Spoustu lidí se také straní samotného slova „magie“, protože sodoma gomora, nezahrávejte si s magií, každý kdo tak činí, špatně dopadne! Ale k tomu, aby něco fungovalo jako magie, se tomu tak nemusí říkat. V oblasti New Age má vlastní názvosloví každý kroužek.

Dodala bych ještě, že různé kroužky lidí, kteří praktikují extrémní diety v rámci „spirituální očisty“ nebo „bojují s Ilumináty“ a komunikují s mimozemšťany se stávají úplně stejně vyšinutými, nesnesitelnými patrony, jako ti, proti kterým údajně bojují. Člověk, který nemůže vyjít na ulici pro negativní energie, které by všude cítil, není v osvícení. Je to chudák.

Tím se dostáváme k předposlednímu bodu. S magií jsem musela přestat, protože samotní čarodějové jsou nesnesitelní.

7.

ČARODĚJOVÉ JSOU NESNESITELNÍ

Esoterický mainstream je demoralizující dav. Kromě toho, že neustále rozdmýchává drama, které vás po čase začne prudit (viz výše), zdá se, že samotná duchovní praxe lidi činí nesnesitelné.

Stávají se z nich oheň dštící evangelizátoři, kterým už ani trochu nedochází, že polovina všeho, co opustí jejich zvukovody, jsou výrazy duchovního slangu, různá úsloví a klišé, které odposlouchaly v duchovních kruzích (nahodile, „řešit si něco“, „být v procesu“, „přišlo mi to shůry“, „mám pro tebe poselství“).

Duchovní lidé, podle toho, jsou potkáte odrůdu, vás vyzývají na magické souboje nebo přesvědčují o tom, že se nemůžete dožít příštího roka, pokud okamžitě nezanecháte jezení vajec…

Nejsmutnějším příkladem tohoto typu, byla nádherná mladá žena, kterou jsem potkala v Praze a která mi vyprávěla, že nemůže najít partnera. To bylo zjevné záhy poté, kdy mi začala líčit, jakými strašlivými kletbami jsem prolezlá, a že stejně jako ona jsem vyvolena k tomu, žít v celibátu…

8.

MOŽNÁ JSEM JEN DOSPĚLA

Chcete vědět názor mého terapeuta k celé věci?

Řeknu vám jej.

Když mi bylo jedenáct, něco příšerného se stalo. Ne, že by to do té doby bylo lepší, ale ta událost mne přinutila (alespoň tak se lapiduch domnívá), abych věci vytěsnila a vytvořila si nějakou náhradní fixaci, svět fantazijního bezpečí, oddělenou osobu uvnitř sebe, která, aby to všechno zvládla, byla čarodějka. Všemocná. Teď, když už si dokážu poradit jinak, jsem ji odložila.

Jeho teorie mi přišla fantastická.

JE TO BÝT ČARODĚJNICE OSUD?

*Noira dramaticky vydechne* Je to především vcelku typická drobná živnost.

Čarodějnictví je opředeno aureolou mystična. Faktem zůstává, že pokud poskytujete služby za úplatu, tak provozujete živnost. To znamená, že platíte daně, potřebujete účetního, grafika, možná také někoho, aby vám spravoval webové stránky, vymalovat kancelář a nebo uklízečku, a když se vám to dobře rozjede, asistentku.

Debata o tom, proč zda je správné poskytovat duchovní služby za úplatu, bude jistě pokračovat i po mé smrti. Jisté je, že jsem ještě nenarazila na to, že by plynárny a pronajímatelé kanceláří přijímali dobrovolné dary. Dvojznačnou roli čarodějnictví ve společnosti nejlépe ilustruje druhá nejčastější otázka, kterou jsem dostávala…

SYPE TO HODNĚ?

Když máte morálku sňatkového podvodníka, skvěle. Jinak to není až taková raketa. Je to lákavé? Ano. Rozhodně dost na to, aby s touto živností začala každý rok nová hrstka lidí, kteří věří, že právě oni spasí svět. Mezitím zkušení odcházejí, takže se uvolňuje místo 🙂 Duchovní služby jsou stále lukrativní, ale nejspíše ne tak, jak si lidé myslí. Když Reflex nazval svůj slavný titulní článek s mojí fotkou Věštby s.r.o.: Vaše budoucnost, naše prachy, znělo to, jako kdyby se věštění najednou zařadilo mezi nejlukrativnější obory lidské činnosti hned po prodeji drog a zbraní.

Píše-li černá kronika o tom, že „čarodějnice vylákala z důchodce 700 tisíc“, tak to je více, než kolik jsem vydělala za dva roky. Lidé mi nabízeli peníze za nájemné vraždy, osvobození zločinců u soudu, prodeje plesnivých nemovitostí a jiné pochybné podniky. Nikdy jsem je nepřijala.

JAKÉ TO BYLO U KRAUSE?

Milé. Celý štáb byl přátelský a líbilo se mi, jak mne namalovali. Někteří z nich se pak u mně objevili soukromě. Stačí? 🙂

Řeč je o mém vystoupení v Talk Show Jana Krause na jaře 2011.

A konečně, oblíbená otázka číslo 4, kterou nejspíše ztratím důvěru zbytku lidí, kteří dočetli tento článek do konce:

JAKÉ DRUHY LIDI PŘITAHUJE MAGIE?

*Noira si dá ruce v bok* Řeknu vám to takhle. Magie přitahuje špatné lidi. V tom lepším případě lidi v maléru, kteří si potřebují pomoct. V horším případě psychopaty, kteří touží po moci. Je to naprosto logické, protože to, co magie je, je příslib moci. Magie přináší také příslib poznání a tajemna, smyslu. Sahá po ní tedy spostu vyprázdněných lidí, zejména s krizí středního věku. Lidí, kteří touží po „něčem víc“ a kteří i vcelku rádi zahodí svůj rozum a peníze za to, aby jim někdo nabídl nové světy.

Jako čaroděj přijdete do kontaktu s velmi zajímavý k segmentem populace. Jeho společný jmenovatel je, že má problém. A ten problém běžnými cestami nedokáže řešit. Magie skýtá řešení věškerých problémů nadpřirozenými prostředky. V naší společnosti se k ní obracejí lidé, kteří svoje problémy nedokázali řešit jinak, a to je většinou znak toho, že jsou v té bryndě hluboko. Čarodějnice není normální, není běžná. Není to šaman vašeho kmene. Takovou možnost si připouštíte až ve chvíli, kdy vás opustila veškerá naděje. Od svých klientů jsem často slyšela, že jsem „jejich poslední šance před… vy víte před čím.“

Nechci vás od zájmu o duchovní vědy odradit. Ale toto je realita. Čísla jsou neúprosná. Na jednoho člověka, který ve studiu magie hledá poznání a pravdu, napočítáte osm jiných, kteří spadají do některé z ostatních jmenovaných skupin. A to je docela vážný důvod, proč se s čaroději nebavit, nestýkat a být celkově velmi ostražitý, poznáte-li někoho, kdo se ke svému zájmu o okultismus hlásí. Nemusíte věřit v moc okultních sil, ale měli byste věřit na lidskou motivaci…

To relativně nejnevinnější, co se vám může stát, je, že narazíte na skupinku lidí ve středním věku, které doma pálí dobré bydlo, a vymýšlí si z nudy aférky. Různé duchovní a zážitkové semináře jsou ideální příležitostí k tomu trochu si povyrazit. Obecně se tomu říká „duchovní turistika“, a v zahraničí to většinou vypadá tak, že bohatá běloška na semináři sbalí exotického kolouška. V Čechách na duchovní kurzy jezdí většinou ženy, takže se je tam vyhlédne nějaký seladon. Pozitivnější motivací k magii je tak pro mnoho lidí zvědavost a s ní související nuda. V magickém světě se stále něco děje. Proroctví, úplňky, slunovraty. Člověk stále objevuje nové zdroje a nové guruy. Může tak s přehledem strávit zbytek života. Jak mi řekla jedna bývalá čarodějka, „Skončila jsem, ale život bez magie mi připadá tak nudný.“

Magie lidem dodává pocit vlastní výjimečnosti, vědomí toho, že se na něčem podílejí, nějaká vyšší moc má o ně zájem, tedy stejné důvody, proč lidé věří v boha.

Spousta lidí k magii přichází, ale to není v našich končinách tak časté, aby se odpoutali od náboženského přesvědčení, které získali z výchovy.

Do studia magie se dále pouštějí lidé, kteří se z nějakého důvodu cítí slabí a hledají sílu. Jedno z prvních svých kouzel, které si pamatuji, byl ochranný amulet, který měl zastavit šikanu. To je docela typický příběh. Většina mých klientů mne vyhledala v nějaké souvislosti s magickou ochranou.

Cíle černé magie jsou stále stejné: peníze, vliv a moc. Magie je tu vnímaná jako zkratka k věcem, které nejdou běžnými prostředky, nebo které jsou nemorální či dokonce nelegální.  Což není nic nového v historii. Mezi služby čarodějů, které bývaly běžně k mání, patřily potraty, travičství ba i nájemné vraždy.  Okultismus tak prosakuje dvě vrstvy společnosti, do kterých nevidíte: tu nejvíc na kraji a nejvíc privilegovanou. Uchylují se k němu často dominy a prostitutky nebo různé zlatokopky, a některé z nich to daleko dotáhnou — třeba až na faktické předsedkyně vlády 😉 Magii se častěji oddávají lidé z etnických menšin a organizovaného zločinu. Úplně nahoře pak potkáváme okultismus ve formě tajných společností, které většinou kryjí opět organizovaný zločin. Není to nic hezkého, ale je na místě si to přiznat. Čarodějnický oltářík můžete najít v domě zbožného léčitele, ale také šéfa mexického gangu, který svoje nepřátele skalpuje.

10 % KNĚŽSKÁ ČINNOST

Každá společnost potřebuje své kněze. Ze všech nejvíce ta moderní, která svoje duchovní kořeny zapomněla. Přesto je docela překvapivé, jak malou část mé činnosti naplňovala „duchovenská činnost“. Utěšovat pozůstalé, komunikovat s duchy zemřelých, dělat zádušní rituály, připravovat lidi na přechod do další fáze života, vykonávat obřady… to je krásná a záslužná činnost. Bohužel nežijeme v kmenové společnosti. Aby se člověk uživil duchovenskou službou svému kmeni, musel by v prvé řadě nějaký mít a tomu se v dnešních podmínkách říká sekta. Lidé vám své peníze dobrovolně nedají, protože k tomu neexistuje tradice. Zjistil to i český buddhistický mnich, poměrně slavný, když se pokoušel tradiční žebrání praktikovat. Kromě špatného přijetí zjistil, že pro tento životní styl je v našich zeměpisných podmínkách zima 🙂

Realita je, že současní lidé dokáží dát 20 000 Kč za potisk svatebních ubrousků a mašlí, ale nikoliv za to, že jim připravíte obřad. Nedejbože za to, abyste je připravili na uzavření sňatku.

Takže se musíte živit jinak.

10 % PARANORMÁLNÍ VYŠETŘOVÁNÍ

Jako dítě jsem byla velký fanoušek seriálu Akta X. Jako čarodějnice jsem pak byla značně zklamaná tím, že se vždycky ukázalo, že 9 z 10 lidí, kteří přišli s tím, že jim doma straší, straší spíše, jak se lidově říká, „ve věži“. Že jejich představa o tom, že jsou prokletí, nebo jim doma straší, je zástupný problém, za něco horšího, co ovšem nechtěli přiznat. Bohužel jsem brzy pochopila, že lidé se chtějí se mnou bavit na téma „u nás doma straší, čím to máme vykouřit“, nikoliv na téma „naše manželství se hroutí“ nebo ještě lépe „můj manžel byl jako dítě sexuálně zneužíván a má noční můry“.

Což nás přivádí k nevyhnutelnému závěru, že náplní činnosti čarodějnice musí být šarlatánství: propašovat nějakou tu radu nebo potřebný zákrok mezi děsně okultní rituály.

80 % ŘEŠENÍ BĚŽNÝCH PROBLÉMŮ NEBĚŽNÝMI PROSTŘEDKY

otázka: S čím vším jsou lidé schopni se obrátit na čarodějnici?

odpověď: Naprosto se vším, co si dokážete představit.

A tak se mi lidé svěřovali s problémy jako vypadávání vlasů, neplodnost a impotence, počůrávají se jim děti, mají soudy, sousedé jim na pozemek házejí jablka, utekla jim žena, děti se nechtějí učit… v takové situaci teprve doceníte rozsah zkušeností, které musel mít lidový šarlatán!

Problém přirozeně spočívá v tom, že dávno nejsme kmenová společnost, a všechny tyto oblasti obsáhnout nejde.

Přesto byly moje výsledky znamenité. Spoustu zejména zdravotních potíží koření v psychice a dokázala jsem je zlepšovat. Aloha! Dítě se přestalo počůrávat, muž uřknutý zhrzenou milenkou se opět vzpamatoval, a vystresované ženě se podařilo otěhotnět…

Byla jsem okouzlená mocí rituálu. Lidé se mi svěřovali s problémy, pro které vesměs existovala ve společnosti nějaká jiná autorita, které nevěřili, nebo je zklamala.

Často jsem žasla zejména nad pokrokem moderní medicíny, která považuje za velkou záhadu, že žena potratila poté, co jí její bývalý manžel řekl že „jí to dítě vykope z břicha“, ale zato se klinika na umělé oplodnění až příliš dojemně stará o to, kde si ten milion na další pokus půjčí…

Spousta lidí mi řeklo svůj laický názor, že vyslechnout lidi a projevit soucit musí samo o sobě fungovat… a měli pravdu… Částečně. Některé triky byly jednoduché. A to, když jsem narážela na problémy běžného rázu, které jsem náhodu díky svým zkušenostem dokázala řešit: pár lidem jsem tak našla práci v oborech, které jsem znala, přepsala jim životopisy a drobným podnikatelům zase vysvětlila, jak se buduje dobré jméno a jak se mají propagovat. Moje znalosti mezilidských vztahů také nebyly marné. Dlouho jsem se cítila jako akční hrdina, který zachraňuje svět.

Pak jsem začala narážet. První oblastí, kde jsem narazila, byla terapie traumat. Je složitá a hlavně dlouhodobá. Do jednoduchých rituálů se vpašovat nedá. Bohužel tato problematika prakticky není veřejnosti známá, a nikdo nepředpokládá, že na něj to, co viděl v dětství, mělo takový vliv! Mám podezření, že za to může konzumní kultura, která je postavená na tom, že na všechno nabízí jednoduchá pilulková řešení, o kterých nevíc tvrdí, že si je můžete koupit. Nepotřebujete nic dělat, prostě si lupnete pilulku. Se stejnou mentalitou přijdete k čarodějnici.

Další srážka s realitou bylo, že ke mně bůhvíproč začaly chodit páry a lidé, kteří chtěli řešit zjevné manželské potíže. Vesměs jejich protějšek nepřišel, nebo jsem záhy zjistila, že oba lžou, případně si ke mně přišli pro poukaz na to, moci se rozejít. Přestala jsem přijímat páry.

Finance. V těch jsem byla dobrá, pakliže situace, se kterou klient přišel, šla nějak řešit. Ale jak řešit situaci, kdy po vás jde mafie a dlužíte několik milionů, na to mé rozhledy nestačily. Se zločinem jsem se mnohokrát setkala, většinou se mne do něj klienti snažili navézt. Měla jsem také pár lidí, kteří byli vinni až po strop, a nechtělo se jim sedět. Čaroděj, který se umí pohybovat na šikmé ploše, si jistě dobře vydělá. Pro mě to bylo nemyslitelné.

Řada ostatních případů byli lidé, kteří naprosto selhali. Imigranti, kteří tu už dvacet let odmítali makat, a stále doufali, že jim pečení holubi do huby přiletí (jakmile z nich sejmete tu kletbu!) Třicetileté panny a čtyřicetiletí muži, kteří nikdy neměli ženu. Lidé, kteří si udělali čtyři děti, ale ve svém podnikání coby „duchovní léčitelé“ byly tak nespěšní, že děti za ně živili prarodiče. Co k tomu chcete říct? Pokud měli mí klienti běžný problém, obvykle s ním přišli příliš pozdě, takže se mezitím stal problémem neběžným. Skončila jsem jako to, čemu v medicíně říkají „hřbitov diagnóz.“

Jak  říkal můj poslední učitel, Vincent Bridges, „…mezi beznadějnými případy byly mé metody úspěšné.“

Moje kazuistika byla nejspíš barvitější, než průměrného lapiducha s deseti lety praxe. Některé postavy připomínaly filmové zápletky: umělec, který před posedlostí svojí cikánskou milenkou prchal kolem světa. Žena, která v šedesáti letech nikdy neměla vážný vztah, ale každých pár měsíců si začínala novou zničující romanci v některé z pražských tančíren.

Živilo mne pořádání seminářů, o kterých jsem se snažila si namluvit, že „nevadí, že problémy mých klientů nevyřeší“, poté „stačí, že si udělají výlet do Prahy a trochu se rozptýlí“ a skončila jsem u „no lepší než kdyby seděli doma a chlastali.“ Kromě nesmírně těžkých zadání, se kterými lidé přicházeli, si nešlo nepovšimnout, že typický návštěvník duchovních seminářů je  navštěvuje proto, aby nic řešit nemusel a unikl na chvíli ze svého nespokojeného života. Ten, kdo poprvé použil výraz duchovní turista dobře věděl, co říká.