Prožitky lidí v klinické smrti

Bře 12, 2020 | 2 komentáře(ů)

Lidé, kteří prošli klinickou smrtí, tedy stavem odumření těla, popisují velmi často duchovní zážitky. Vstupujeme po smrti do světelného tunelu jak se říká? Přečtěte si zážitky čtenářů ze stavů blízkých smrti.

Prožitky klinické smrti a zážitky ze stavů blízkých smrti

Já jsem viděl dlouhou cestu, po obou stranách tekla láva. Na okrajích té cesty byly kříže se svíčkami různé velikosti. Pak jsem uviděl tři postavy jako mniši, byli to Strážci života. Zastavily mě, ukázaly na kříž a na hořící svíčku a z dálky jsem slyšel hlas, že ještě mám čas. Pak jsem spatřil něco nádherného, nedá se to popsat, bylo to jako pohledět přímo do oka jelenovi… Prodělal jsem rakovinu ve třetím stádiu s metastázy, lékaři už mi nedávali šanci. Bílé krvinky jsem měl na nule i krevní destičky. Potom za mnou přišel doktor, že z lékařského hlediska to nechápe, ale že musím mít někoho nahoře…
– Standa
Nejsem si zcela jistá co to bylo, ale díky silnym lékům, které mne málem zničily, jsem se dostala do nějakého prostoru, který vypadal jako tunel plný světel. Někdo na mne mluvil z velké dálky, nevím kdo. Připadalo mi to jako dlouhá doba. Vypadalo to jako dlouhá doba, a já dostala na vybranou, jestli to vše chci změnit a vrátit se, nebo odejít. Bylo to zvláštní, ale vrátila jsem se kvůli synovi a protože zde mám poslání pomáhat.
– Kamila
Já prošla tunelem a uviděla nádhernou prozářenou louku plnou krásných pestrých květin. A hodně teplého zářícího světla.
– Alena
Prošla jsem jakoby stříbrnými závěsy za překrásným světlem. Na to nedá zapomenout. Byla tam krásná zahrada, vůně květin, velká světla. Můj anděl strážný a nakonec babička, která mě poslala zpátky. Od té doby se mi dějí věci…
– Sofie
Už je to pár let. Viděla jsem bránu, světlo, cestu. Byla to krása. Ale když jsem došla k bráně, viděla jsem syna a ještě jednu osobu. Jako kdyby mi někdo dal facku. Chvíli klid, a pak hlas, který říkal “ještě ne ty máš jít zpět kvůli těm lidem”. Na sále jsem byla dlouho i kvůli tomu že mám vzácnou krev a oni ji neměli…
– Šárka
Já šla za nádherným teplým světlem, ale babička mne zastavila a řekla mi vzkaz. I můj dvojplamen, moje spřízněná duše, na mne “ze zdola” volal, ať se vrátím.
– Laduška
Vnímala jsem teplo a světlo, taky krásně zeleno, snad tráva. Vnímala jsem dva hlasy, jeden mne zval dál, druhý říkal, že musím zůstat, že mám děti….
– Jiřina
Ano… na mne čekal týdenní syn. Rodila jsem císařem a po týdnu mi zjistili, že mám v jizvě zlatého stafylokoka. Bylo to se mnou zlé, ale dala jsem to a od té doby je o mne vždy zvláštně postaráno.
– Laduška Beruška
Já šla za světlem… nakonec v rohu místnosti na stropě jsem pohlédla zpět na své tělo a viděla, jak mne zvláštní žena drží za ruku, u postele. Nebylo jí vidět do tváře, měla na sobě uniformu zdravotní sestry, jaké byly v šedesátých letech. A říkala mi, ještě není čas. Říkala ty to zvládneš… V tu chvíli jsem ucítila ukrutnou bolest celého těla a probouzela se z bezvědomí. Myslím, že jsem viděla svého strážného anděla.
– Monika
Nechtělo se mi zpět. Nic mě nebolelo ani netížilo. Jen záře. Ale jsem šťastná, že jsem zpět, od té doby se mám lépe a plní se mi sny… a snažím se pomáhat dal
– Mony
I mně se nechtělo zpět.. než jsem si uvědomila realitu, byl to nádherný pocit.. Všude kolem mě žluto- růžové světlo, teplo, klid.
– Eva
Já viděla něco jako duhové vodopády, po kterých se dalo sjíždět. Všude jich byla spousta. Hodně barevné a všude květiny. I voda byla barevna. Nikdy jsem nic takového neviděla. Růžová voda, která byla stokrát více růžová. Všechny barvy byly tak intenzívní… bylo to tam nádherné.
– Dagmar
Každý to máme zjevně jinak, já si hlavně pamatuji ten silný pocit bezpečí.
– Marcela
Moje teta viděla zahradu s nádhernými květinami. A můj známý říkal, že to byl nejkrásnější pocit, jaký zažil. Málem umřel při autonehodě.
– Věra Sofie reaguje:
Ano, zahrada s nádhernými květy. Občas ji vídám v meditaci…. Tunel to nebyl jen tma bez začátku a konce a v dáli velmi jasné bílé světlo pronikavé, ale nebylo nepříjemné. Já viděla červenou spirálu, která se točila proti směru hodinových ručiček a samu sebe jak leží.
– Jiřina Měli jste zážitek blízké smrti? Podělte se o něj v komentářích!
2 komentáře
  1. Dostala jsem dar syna a žít

    Rodila jsem už dva dny a z vyčerpání už jsem jen slyšela, že dítěti přestaly srdeční ozvy. Bylo to mé první dítě. V tu chvíli jsem to vzdala, vše se mi najednou uvolnilo, cítila jsem jen úplné blaho, žádnou bolest, jen jsem stoupala vzhůru bílým tunelem plného bílého světla, klidu, jemné uklidňující muziky a silné vůně lilií a konvalinek. Cítila jsem se blaze, že už mě nic nebolí. Najednou neviditelné zastavení a že se musím vrátit, že můj vás ještě nenastal. Začla jsem protestovat, že už na svět nechci, že je tam bolest, lži a temno, že už chci mít pokoj a být spolu se synem….a pak jen uslyším hlas od syna. “Tak já teda na ten svět s Tebou půjdu maminko”
    V tu ránu ukrutná bolest v srdci, jak se mě snažili oživovat a já se dostala zpět do těla a pak i behem10 ti vteřin jsem.porodila živého syna. Je to už pres15 let, syn je dokonale bezúdržbový, hodný a všichni ho mají rádi. Je to mé slunce!

    Odpovědět
    • Anima Noira

      Děkujeme za váš příběh!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vydejte se na cestu kouzel

Nechejte si posílat zdarma e-mailem výběr toho nejzajímavějšího, co jsem napsala o věštění, o magii a tajemných silách. Čtení posílám 1-2x do měsíce.

Těším se na Vás.

- Anima Noira